A co je horší, oni přestávají chápat nás. Neví, kdy jsou už trapní, kdy si lidé jen unaveně povzdechnou - už zase? Svědčí o tom trapné honění prezidenta Kroměřížskou výzvou, svědčí o tom výzva k neklidu v době, kdy lidí chtěli mít hlavně klid. Jen pár politiků dnes pojmenovává běžné problémy doby, a je smutné, že zůstávají proto často osamoceni. Běžné problémy lidí totiž málokdo vnímá. Protože s těmi lidmi nežije.

Mé okolí ví, že nejsem žádný obdivovatel Václava Havla. I k němu umím být kritický. Zastávám třeba názor, že poté, co splnil svou roli jako symbol, měl odejít psát své knihy, ne být prezidentem. Přesto - jeho projev "Naše země nevzkvétá", vstoupil právem do dějin. Mluvil pravdu, lidi hltali každé slovo, a tleskali mu - protože se s textem  ztotožnili. Mluvil jim z duše. Najdete dnes takovou masu, která se s nějakým projevem, prohlášením či výzvou obdobně ztotožní? Ne. 

Možná to bylo tím, že Havel s lidmi před revolucí "chlastal" v hospodě, a pokud lidé z jeho okolí mluví pravdu, byl i hezky paličatý, a nenechal si do ničeho mluvit. Jeho slova byla jeho slova, jeho myšlenky jeho myšlenky, a ano, jeho chyby byly jeho chyby. Dnes se politikové třesou, na jakém žebříčku popularity usednout, a na slovo poslouchají své rádce. A tady si vždy vzpomenu, máme-li ty vánoce, na rádce z Pyšné princezny. Tak dlouho radili, až se země ocitla na dně, a tahat z bryndy ji musel až král Miroslav - pochopitelně bez rádců. A o co jim šlo? O lid? Ne - o své "daně do kapsy".

Takže my vlastně nevíme, zda volíme myšlenky politika, nebo myšlenky, které má nadiktované říkat, a nevíme, zda není jen loutkou v rukou jiných.  Ať jde o "velkou" Merkelovou, kterou údajně vodil Obama, nebo naše poslance a šéfy stran. Kdo třeba poradil panu Jurečkovi záměr "jít po krku" Bělobrádkovi právě o vánočních svátcích? Nebo že by taková škodolibost byla z jeho hlavy? A už jsem zaslechl - od koho má co slíbeno? Není to náhodou voják ve vojsku Andreje Babiše, kterého si naopak Bělobrádek k tělu až tak nepustil?

Viděl jsem nyní mezi svátky dokument o německém vůdci. Adolf Hitler prohrál válku mimo jiné i proto, jak ho všichni ujišťovali, jak je skvělý, jak se vše daří, zkrátka tajili před ním realitu. Dával pak špatné rozkazy, umíraly zbytečně tisíce jeho vojáků. Tím, že ho zavřeli do akvária, z něho udělali hloupého vůdce.  

Hned mne napadla ta podobnost. Jako předseda Nezávislých jsem svého času dovedl do Bruselu dva europoslance - Vladimíra Železného a Janu Bobošíkovou. Oba nepochybně schopní lidé, včetně schopnosti oslovit veřejnost. Jana Bobošíková byla odejita z politické scény sama sebou proto, že příliš naslouchala hlasu okolí, jak je skvělá, jak nedělá chyby, a jak lidi zajímá to a to - a byly to rady úplně mimo mísu. Kdyby tehdy více chodila mezi nás, normální lidi (jako v době, kdy dělala kampaň, a klidně zfárala i do dolů), ještě teď v Bruselu byla. Protože by chyby nedělala, stačilo by, aby mluvila hlasem toho lidu. Nemohla jím mluvit, protože se mu zcela vzdálila. 

Nelze ale mluvit hlasem lidu, když s ním, obrazně a někdy fakticky, nepijeme. Nemluvíme. Nežijeme. Když se zavřeme do ulity, a posloucháme rádce... Ne svůj mozek. A ono je to setsakra poznat. Stačí projet Parlamentní listy. On se moc dobře pozná titulek od srdce, a text psaný se znalostí věci, kterému jde skutečně o podstatu. I kdyby šlo o zdánlivě triviální problém vinařů.

Proto mne vadí, že vánoční poselství nám říkal prezident v nepadnoucím saku, křivou kravatou (i to se mu někdo bál říct?), a že to napsané poselství bylo napůl PR pro šéfa Agrofertu. Protože naše země, pane prezidente, až tak nevzkvétá. 

Nekřepčíme radostí tak, jak vy to vidíte, nebo spíše jak vám to někdo řekl, že to máte vidět. A vy, Miloši Zermane, jste mu k mému úžasu naslouchal, a úkol splnil. A pronesl některé manipulativní lži v přímém přenosu. Žijeme čím dál méně svobodně. Nevidíte to? Jsme svazováni nesmyslnými evidencemi, hlášeními a permanentními podezřeními, malí (ať jsou to živnostníci nebo důchodci) trpí, a pod patronací státu vznikají udavačské weby. Žijeme v atmosféře strachu. Proti tomu je vaše volání po žádné cenzuře směšné - největším cenzorem je dnes ministerstvo finací, kterému vy tak tleskáte. A to, že se nesmí všechno? V době, kdy nám tu teroristé vraždí, a ve jménu politiky se bezuzdně uráží a lže, je nutné říkat, že vše se prostě nemůže ani ve virtuálním světě. Svoboda slova neznamená svoboda lží a dezinformací, a mít lidská práva neznamená, že nebudeme mít a plnit žádné povinnosti.    

A když jsme u těch povinností - vaší povinností, pane prezidente, je hájit zájmy České republiky. Ne nějaké skupiny. Váš projev byl v zájmu jedné skupiny. Víte to vy, víme to my. Pokud je to jen proto, že žijete také v akváriu, rozbijte jeho stěny. Vaše jméno životu v akváriu není hodno. Jste Miloš Zeman. Chceme ho takového, jakého ho známe - obhroublého, klidně i se skleničkou v ruce, ale pravdivého. Pravdivého, pane prezidente. Tedy opakuji - naše země až tak nevzvétá. Je smutné, že vám to nikdo neřekl. 

Neumím si totiž připustit, že by ta oslavná slova byla vaše. Tak hloupý přece nejste.

Převzato z profilu.