Ta odpověď je přece jednoduchá. Jindy aktivní vícepremiér byl při oslavách 28 října neviditelný. A musel se u televize, ať byl kdekoli (údajně v cizině), dobře bavit.

Přesně toto mu nahrává do jeho plánů a karet. A ti užiteční idioti, jako pražská kavárna, a pak ti nešťastníci na náměstí, kteří se domívali, že demonstruují za nějaké ušlechtilé zítřky, mu to prostě sežrali.

Pan Babiš potřebuje dvě věci - rozhádaný národ, který pak uvítá silného tatíčka vůdce, a odvrátit pozoronost od své osoby a všech těch dotací a Čapích hnízd a prohraných sporů s vyhozenými úředníky. Tou osobou, která se měla namísto něcho stát terčem, se měl stát (a stal) prezident Zeman. Pokusil se s ním napřed spřátelit, a ono to tak úplně nevyšlo. Zeman nepomohl panu vícepremiérovi ovládnout policii, a i jinak zůstal Zeman solitér - nepřidal se do holdingu Agrofertu. Zkrátka nedržel basu, nebyl Babišem nijak ohromen a nezačal skákat, jak pan vícepremiér píská. Tak co s ním. Na odpis.

Takže 28. říjen byl opravdu bojem o demokracii - ale v úplně jiném směru. Pražská kavárna skočila na špek - na nabízených pár minut slávy - a lidé prostě uvěřili ušlechtilé myšlence a na ten Staromák přišli. 

Pan vícepremiér má radost a mne si ruce.

To se musí podporovat - slovy z pohádky Šíleně smutná princezna. To se mi hodí.

Vede ho to přímou cestou do Strakovy akademie.

V pravou chvíli totiž řekne - někdo už tady musí udělat pořádek. Už tady musí být jednou klid.

Takže, logicky, napřed potřebuje ten neklid. A ten mu včera páně Bartoška a spol., jako ti užiteční iditoi, vyhlásili. Pohádka běží. A na jejím konci má být Babiš král.

Převzato z profilu.