Ano, jsou to krásné myšlenky. Všichni jsme si rovni. Jenže to vykládáme jaksi jednostranně. Rovni v právech, a co tak rovnost v povinnostech? Celá slavná EU, co si neví rady se sebou, ale ví, jak máme žít všichni jiní, by se asi zbláznila, kdyby u nás vznikaly samostatné romské třídy.

Ale ptám se - proč ne?! Vždyť samy romské rodiny, co vychovávají své děti tak jak vychovávají, tedy NEVYCHOVÁVAJÍ, si o to koledují. Nelze zachraňovat kohokoliv proti jeho samé podstatě. 

Nebo lépe - proč nás někdo nutí, aby do třídy vychovaných, vymydlených a přátelských prvňáčků, kteří jdou do školy s očekáváním, co se tam naučí, a od rodičů jsou vedeni ke slušnosti a ohledům, povinně vpadla skupina, a někdy stačí i jeden, která se často nemyje, o slušnosti si můžeme nechat zdát, o jiných návycích ve slušné společnosti nemluvě?

Proč přenášíme zátěž nevychovaných spratků na ty nejvíce bezbranné a na danou situaci nepřipravené? Tedy na naše děti?

Ony mohou za to, že tato společnost není schopna romské rodiny vést zavčas k řádné výchově dětí?  K hygienickým návykům? Ke slušnosti a ohledům k jiným lidem?

Není-li to schopna společnost, nemohou to zvládat malé děti. Nejsou schopny tomu čelit, nejsou schopny s takovými dětmi komunikovat, nejsou schopny se v podobném rozhozeném kolektivu ani učit, ani si hrát. Naopak - mohou mít trauma na celý život.

A proč mají trpět ony? Aby EU neřvala, že někoho diskriminujeme? To přece není pravda, on se diskriminuje sám. Tím, jak se chová, jak jedná, jak komunikuje. Neslušné děti nepatří mezi slušné děti, neumyté děti nepatří mezi ty umyté. Takže pokud chtějí Romové, aby jejich děti chodily mezi jiné děti, musí být jejich děti slušné jako naše, musí mít hygienické návyky jako naše, a musí se řádně chovat - jako naše. Nebo to pro ně neplatí, co platí pro naše?

Pokud to dělat nebudou, musí do speciálních tříd, kde nebudou ty ostatní děti rušit v řádné školní výuce, protože ony mají na řádnou školní výuku ústavní právo. Není to diskriminace, je to ochrana těch nevjíce bezbranných - dětí z normálních rodin, kde je prostě slušnost běžná, hygiena běžná, a ohledy na druhé běžné. Takové děti neumí čelit etniku, které si myslí, že může vše. Dokud si to etnikum bude myslet, nemá v klasických třídách plných normálních dětí co dělat. Tedy vydělují se sami - tím, jací jsou. A oni se musí změnit, nikoli naše děti se učit jim čelit. Na to je jejich dětství příliš cenné.