Fischer by takto řešil například současnou situaci, kdy skupina rebelů v ODS ohrožuje stabilitu vlády. Uvedl to v rozhovoru pro deník Právo.

Mimořádné rozpuštění Poslanecké sněmovny je v demokracii parlamentního typu vždy extrémně citlivou záležitostí. Znamená totiž defacto narušení rovnováhy mezi mocí zákonodárnou, výkonnou a soudní. Malá chyba poslanců v této věci dokonce dokázala v roce 2009 odložit sněmovní volby o několik měsíců i přesto, že největší politické strany už rozjely ne zrovna levnou kampaň.

Další názory předních českých politologů ČTĚTE ZDE

Nyní se o podobnou věc možná pokusí expremiér a prezidentský kandidát Jan Fischer. Velmi podstatnou změnu v Ústavě, kdy by sněmovnu mohl rozpustit prezident na žádost premiéra, má totiž jako jeden ze svých programových bodů. Pokud by prošel, prezidentský úřad, obsazený možná právě jím, by tím podstatně získal na důležitosti.

Poslanci si nenechají sebrat důležitou výsadu

Politolog Jan Bureš se ale takového scénáře neobává. Nelze prý očekávat, že by pro něco podobného zvedla ruku ústavní, tedy třípětinová většina poslanců.

"Takový radikální krok by asi vyvolal nesouhlas poslanců a senátorů hned ze dvou důvodů. Především se otázka možného rozpuštění sněmovny řešila před nedávnem, kdy se horko těžko našel kompromis napříč kluby," připomíná Bureš podstatnou změnu ústavního práva, kdy si může dolní komora sama zkrátit volební období. "S tím souvisí i druhý důvod, proč to podle mne neprojde. Poslanci toto své právo nevloží do rukou prezidenta, mimořádně by ho tím posílili," vysvětluje politolog pro ParlamentníListy.cz..

Stejně tak by se posílila role předsedy vlády. ČR by se stala v tomto ohledu evropským unikátem. "Pokud už v cizích ústavních systémech někdo takovou možnost má, pak je to prezident. Premiér mnohem více představuje hlavu moci výkonné a je proto narušením rovnováhy tří mocí-zákonodárné, výkonné a soudní, pokud by jedna mohla takto významně ovlivnit fungování druhé," namítá Bureš.

Vláda dvou mužů

"Taková změna by si přímo koledovala o vyvolání politické nestability," hodnotí nápad Fischerova volebního týmu politolog Rudolf Kučera. Premiér by totiž najednou dostal velmi účinný nástroj, jak řešit nepříznivý poměrr sil ve sněmovně, o jejíž důvěru se právě jeho kabinet opírá. V Evropě křehkých koalic a mnohdy i menšinových vlád si to opravdu nedokážu představit," konstatuje Kučera a upozorňuje, že přes takové návrhy lze velmi dobře ´číst´ budoucí přístup samotného prezidentského kandidáta Fischera. "On už jednak počítá s tím, že se stane prezidentem, a ještě před nástupem do úřadu chce posílit jeho pravomoc, je vidět, jak si brousí zuby na vládnutí a vládnout evidentně chce," vysvětluje politolog.

Do parlamentní demokracie podle Kučery takové nápady nepatří. "Nikdy to nesmí jít rychle, naopak, rozpuštění sněmovny musí býti procesem velmi zdlouhavým a složitým," upozorňuje s tím, že v opačném případě bychom se mohli velmi rychle probudit do politické reality, kterou ovládají pouze dva nejvyšší ústavní činitelé.

Fischer dobře chápe, jak moc jsou poslanci mezi lidmi oblíbení

Jeho kolega Bureš ale nevidí skutečný Fischerův záměr takto dramaticky. Naopak, jde prý pravděpodobně o populismus. "Není složité vycítit tu averzi občanů vůči poslancům. Představa, že by prezident byl rychle jednající ústavní funkcí, která může sněmovnu rozpustit, je pro voliče velmi lákavá. Pozice prezidenta má proti tomu velkou autoritu," myslí si Bureš.

Sněmovna může být podle současné podoby Ústavy rozpuštěna hned z několika důvodů, vždy se ale musí jednat o nějakou formu její nefunkčnosti. Takové důvody jsou hned čtyři, včetně opakovaného nevyslovení důvěry vládě, vždy je ale důvodem faktické zablokování v důsledku vyrovnaných sil mezi dvěma tábory. Nově pak může o svém rozpuštění rozhodnout sbor poslanců tzv. ústavní, tedy třípětinovou většinou. Ve všech pěti případech jmenovaných Ústavou formálně rozpouští sněmovnu právě prezident.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.