Úspěchy francouzské Národní fronty v čele s Marine Le Penovou natolik zaujaly valnou většinu poslaneckého klubu Úsvit přímé demokracie, že ohlásili chystané založení strany, která by se této politické formaci měla podobat. Národní fronta se pod vedením Marine Le Penové distancovala od rasismu, hlásá politiku silného státu podporujícího sociální zabezpečení, který má být určen pouze „pravým Francouzům“ a chránit je před globalizací a před „islamizací“ Francie.

„Úplně původně byla založena na ochranu proti imigrantům, aby Francie zastavila dohody o jednoduchém přístupu k imigraci. Necharakterizoval bych ji ani jako nacionalistickou. Jen to je podle mě strana, která hájí vlastní zájmy Francouzů,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz politolog Jiří Bystřický na adresu strany, v jejímž programu lze najít návrat k tradičním hodnotám, omezení imigrace, větší nezávislost na Evropské unii, stanovení tarifů nebo jiná ochranářská opatření před levným dovozem, zrušení dvojího občanství nebo zastavení výstavby mešit.

Původně měla Národní fronta odér extrémismu

Podle politického komentátora Petra Žantovského nejlépe charakterizují francouzskou Národní frontu vyzdvihování národního zájmu jako ústřední hodnoty. „To samozřejmě někdy vede k určitým typům interpretování, jak to bylo zejména za Jean-Marie Le Pena, otce nynější předsedkyně Marine Le Penové. Tehdy to mělo odér určitého extremismu z jednoho velmi prostého důvodu, protože na pravicové straně francouzského politického spektra už bylo plno. Tam byli gaullisti, tam byl Chirac a byli to politici, kteří vystupovali celkem jednoznačně pravicově, ale pravicovost se na politické scéně už vytrácí,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

To je podle něj vidět i na české pravici, jak ztrácí svoji identitu i podporu u veřejnosti a vlastně neví, jaké hodnoty má hájit. „Proto na pravé straně politického spektra vzniká prostor i pro strany, které jsou, řekněme, konzervativní, a mají národní program. V případě Úsvitu mám zatím takový pocit, že je to jen taková řečnická floskule. Řekne se ´Budeme mít blízko k paní Le Penové a k Národní frontě´. No já nevím. Hlavně Úsvit není žádná strana, tam žádný výrazný politický program nenajdete, to jsou jenom některé ojedinělé, osamocené projevy pana Okamury nebo jiných lidí,“ podotýká Petr Žantovský.

Na francouzské společenské scéně dochází k hodnotovému posunu

Šéfka Národní fronty, jejíž vedení převzala po svém otci, je podle politologa Jiřího Bystřického ve velmi nadějné pozici vzhledem k prezidentskému úřadu, protože současná hlava Francie François Hollande je charakterizován jako nejslabší politik země za posledních dvacet let. „To, že neuspěla žena, konkrétně Ségolène Royalová, bývalá manželka nynějšího prezidenta Hollandea v roce 2007, nic neznamená. Nicolas Sarkózy byl tvrdý protivník, to byl velký střelec. Naproti tomu Hollande není, takže šance Marine Le Penové na zvýšení preferencí a na jejich určitou stabilitu je docela vysoká,“ míní Jiří Bystřický.

Podle Petra Žantovského přitom nebyla její výchozí pozice vůbec jednoduchá, protože se musela svým způsobem odpoutat od svého otce. „V očích střední vrstvy jí to jméno dlouhodobě hendikepovalo, protože její otec vystupoval jako extrémista, to je jednoznačné a o tom není sporu. Na druhou stranu je zřejmé, že na francouzské společenské scéně dochází k hodnotovému posunu. Možná i pod vlivem neuvážené imigrační a zahraniční politiky Evropské unie a prezidentů Sarkózyho a zejména teď Hollandea se zvyšuje akcent na politické preferenci směrem k národním hodnotám,“ poukazuje Petr Žantovský na to, co pomáhá zvyšující se popularitě šéfky Národní fronty.

Le Penová může významem dostihnout Charlese de Gaulla

„Francouzi se mohou oprávněně domnívat, že jejich národní hodnoty jsou ohroženy. A paní Le Penová dokázala tenhle názorový proud docela účelně stmelit, kanalizovat jedním směrem a dát tomu ještě relativně demokratický odér, a to si myslím, že má opravdu šanci. Dokonce si myslím, když to hodně přeženu a možná by mě nějaký politolog chytil za slovo, že má určitým způsobem šanci stát se v budoucnu podobně významnou figurou francouzské historie, jako byl prezident Charles de Gaulle,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.