„U nás pomluvíme kdekoho. I kdyby kandidoval ve volbách svatý, stejně ho pomluvíme nebo na něj něco najdeme," prohlásil Karel Schwarzenberg v Michnově paláci v Praze. V sobotu tam totiž začala kontaktní volební kampaň TOP 09 pro volby do Evropského parlamentu. Debatovalo se půl druhé hodiny a pak se šlo s Karlem na pivo. Kam? Do reastaurace Vinohradský parlament. „To, aby bylo vidět, že chodíme do Parlamentu i o víkendu, i když na pivo," zavtipkoval ještě předseda TOP 09.

O Babišovi a školství

Restaurace Vinohradský parlament má úžasný interiér, je tam příjemněji a radostněji než v opravdovém Parlamentu. Karel Schwarzenberg byl nejdřív posazen ke třem mladých sličným dívkám. Bavili se hlavně o Andreji Babišovi a jeho permanentním střetu zájmů jako podnikatele a ministra financí. Jedna z dívek se podivila nad tím, že když Babiš tvrdě nastupuje na novináře, tak si toho veřejnoprávní Česká televize moc nevšímá. „Česká televize nikdy nepůjde proti nejvýznamnějším členům vlády, jsou tam na to cvičení," odvětil politik s tím, že Babiš je největší z demagogů.

To už byl ale přemístěn k jinému stolu, kde se jej mladík dotázal, co soudí o tuzemském vysokém školství. „Máme příliš mnoho vysokých škol a kvalita vzdělání je na některých velmi malá. Obávám se, že případů, kdy mladý muž s dokončeným magisterským studiem přijde do firmy a oni mu nabídnou pozici hlídače ve skladu, bude přibývat. Máme skoro stejný počet škol jako Anglie, což je nezodpovědnost našich vlád. Je třeba odebrat licenci těm, které na to nemají," sdělil Schwarzenberg.

O československých legiích

Redaktor ParlamentníchListů.cz se ho, protože žil dlouhá léta v Rakousku, zeptal na otázku, která se mu nyní stala zásadním tématem. A to na čekoslovenské legionáře v první světové válce. Byli to prachsprostí zběhové anebo hrdinové, co vybojovali samostatné Československo? „S tím, že jsem žil v Rakousku, to nemá co dělat. Samozřejmě podle vojenského práva to byli zběhové. Věděli, že když se dostanou zpět do rakouského zajetí, tak budou popraveni. To byla opravdová odvaha. Samozřejmě, že na to jsou dva pohledy. Jsem ale toho názoru, že staré Rakousko-Uhersko spáchalo sebevraždu neschopností řešit své problémy. A ten český byl jen jedním z nich, byť jedním z nejzávažnějších. Monarchie neudělala reformy, aby zrovnoprávnila národy. Byly v ní tři skupiny národů. Privilegovaní, poloprivilegovaní, kam jsme spadali my Češi, a nakonec národy na chvostu. To nebylo udržitelné," podotkl pro ParlamentníListy.cz.

„Kolem roku 1942 se ve Washingtonu odehrálo zajímavé setkání. Na recepci emigrantů byl Otto Habsburský, který bojoval za Rakousko a Jan Masaryk. Ten k němu přišel a prohlásil, mně můžete podat ruku, já nejsem velezrádce, mám stříbrnou medaili za chrabrost. Protože Jan Masaryk sloužil do konce světové války věrně v rakouské armádě," sdělil a dodal: „Jako dnešní člověk si netroufám je soudit. Musíme uctít jak ty, kteří padli věrně za císaře, tak i nadšené vlastence, kteří viděli šanci v obnově českého státu. Takže k tomu zaujmu typický český přístup. Neříkám tak ani tak, ale na moje slova dojde."