Prezident Miloš Zeman v neděli před polednem pohovořil s diváky webu Blesk.cz v tradičním pořadu S prezidentem v Lánech a jeho vystoupení opět vzbudilo vášně. Kromě vtipkování na dotaz, kolik bere od ruské ambasády a vysvětlování, proč 28. října neoceňuje své přátelé, ale lidi, kteří něco dokázali, zaujal především svými slovy o imigrantech, kterými v poslední době dráždí určité části veřejného mínění spolehlivě.

Prezident nejprve pozval do českých táborů zástupce OSN, který Českou republiku kritizoval, slovy „shodli jsme se na tom, že je nejlepší pozvat pana komisaře z jeho teplého pelíšku, aby se sám o věci přesvědčil“.

A pak se rozpovídal o uprchlících, mířících do Evropy, a vyjádřil názor, že dominantní část této skupiny tvoří mladí, zdraví muži, kteří „v jedné ruce mají iPad a ve druhé tisíce dolarů nebo eur“. Tito mladí silní muži by podle prezidenta měli zůstávat ve svých zemích a bojovat tam proti tyraniím, před kterými utíkají.

Pak ale prezident dostal dotaz, jak se cítí, když v televizi vidí špinavé, promrzlé a trpící uprchlíky, jdoucí stovky kilometrů, nebo jejich plačící děti. „Samozřejmě, když se člověk dívá na malé děti, které pláčou, tak by byl nelida, kdyby necítil soucit,“ připustil Miloš Zeman. Upozornil však, že odpovědnost za tyto děti mají jejich rodiče, kteří vědí o hrozícím nebezpečí, a přesto své děti posazují do nebezpečných gumových člunů. A vůči nim bychom podle prezidenta měli adresovat své rozhořčení.

Miloš Zeman se však obává, že ukazování těchto vyčerpaných a plačících dětí může být záměr. Soucit vůči nim totiž má být vztažen na všechny běžence, ačkoliv někteří si ho rozhodně nezaslouží. „Slouží tak jako živý štít. Je to jako kdybych řekl, že tím, že vyvolám soucit vůči dětem, přenáším soucit i na ty, kdo se za nimi schovává – a to jsou ti muži s iPhony,“ poznamenal prezdient Zeman.

Pak ještě upozornil, že by Češi neměli zapomínat na slavný pohádkový příběh o jeskyňkách: „Jen dva prstíčky tam strčíme, jen se ohřejeme, hned zase půjdeme,“ připomněl jejich heslo všem, kteří chtějí ochotně a bezhlavě otevírat jakémukoliv běženci.