Někteří označují rok 2015, který je téměř za námi, dokonce za nejsložitější rok od sametové revoluce. Masová nelegální migrace, občanská válka na Ukrajině, Sýrie, Turecko a ISIL, řecká krize, teroristické útoky a hrozba jejich pokračování… Byl podle vás rok 2015 něčím přelomový?

Možná tím, že si začínáme uvědomovat, že naše bezpečnost a relativní blahobyt nemusí být samozřejmostí. Naštěstí skončilo oslabování našich bezpečnostních složek v čele s policií a zpravodajskými službami, ke kterému docházelo za pravicových vlád. Řekl bych také, že začal selhávat dříve účinný způsob manipulace. Lidé více přemýšlejí a nenechají se ovlivnit „mainstreamovými“ médii. Napomohla tomu možná i fotka mrtvého syrského chlapce na pobřeží Turecka, která měla být cynicky zneužita v „prouprchlické“ propagandě. Nakonec se ukázalo, že otec dítěte byl s velkou pravděpodobností pašerák. Snaha zneužít tuto lidskou tragédii ukazuje stav společnosti, ve které žijeme.

Tématem číslo jedna se stala právě migrační krize. Do Evropy se dostávají stovky tisíc lidí, o kterých údajně nic nevíme. Když se s odstupem podíváme na průběh krize v roce 2015, co lze považovat za úspěch v jednání Evropské unie v tomto kontextu a v čem naopak evropské elity selhaly?

Bohužel zatím je na evropské úrovni více selhání než úspěchů. Zatímco každý občan EU se musí prokázat svým průkazem při ubytování v penzionu nebo při řízení automobilu, po celé Evropě se procházejí desetitisíce lidí, kteří neprocházejí žádnou evidencí a nemáme žádnou informaci o jejich aktuálním pobytu či historii. Státní útvar, který nedokáže kontrolovat své hranice je nefunkční. Bez nápravy tohoto stavu nemůžeme uprchlické krizi čelit, ani ji začít úspěšně řešit.

V souvislosti s migrační krizí se i česká politická scéna začala polarizovat. Atmosféra posledních dní alespoň z hlediska médií působí tak, že každý v této zemi nenávidí Zemana, a to včetně premiéra Sobotky, který ho obvinil z šíření nenávisti. Zeman prý rozděluje národ, spolčuje se s extremisty. Je tomu opravdu tak? A bude takové názorové rozdělení ve společnosti gradovat?

Miloš Zeman patří k politikům, kteří se nebojí věci pojmenovat a nezapadá do škatulky takzvaně politicky korektních politiků. Myslím, že doba není zralá na užívání nic neříkajících frází a přejmenovávání problémů, které před námi stojí. Předpokladem pro úspěšné řešení problému je jeho otevřené a přesné pojmenování. Neřekl bych, že společnost je rozdělena. Naopak bych řekl, že existuje velká shoda na tom, že uprchlické krizi čelit chceme, trváme na odmítání kvót a chceme změnit „vítací“ politiku EU. Spor premiéra a prezidenta není šťastný a pevně doufám, že se ho podaří urovnat.

Totéž se dle mnohých dělo v celoevropském kontextu. Jakoby se část Evropanů odklonila od dosavadních elitních politiků typu Merkelové nebo představitelů EU a přiklonila se k euroskeptickým a antiuprchlickým silám. Je to zdravý vývoj? Jde o reakci na konkrétní situaci, nebo na dlouhodobě neutěšený stav soužití menšin v Evropě s většinou? Objevují se též názory, že ke „krajní pravici“ se kloní lidé, kterým se zdá, že je přestala hájit běžná levice. Co na to vše říci a co v té souvislosti čekat příští rok? Bude řada voleb, mluví se i konkrétně o přežití Angely Merkelové, vzestupu Marine Le Penové...

Příčin, proč se začíná především v západní Evropě dařit silně populistickým nebo extremistickým stranám, je řada. Za to, že slaví úspěch, ale nemohou ani tak ony, jako selhávající politické elity v Německu či Francii. Řada současných vrcholných politiků je natolik vzdálena realitě a názorům lidí, že ztratili to nejcennější – podporu občanů. Pokud vládnoucí politici problémy bagatelizují, místo aby hledali jejich řešení, vede to logicky ke změně voličských priorit. To neznamená, že to bude změna k lepšímu. Extremisté obvykle žádné fungující řešení nemají a žijí pouze z negace všeho dosavadního. Nejlepší zprávou by bylo, kdyby politici otevřeli oči a začali vnímat realitu. A to nejen pod vlivem takových událostí, které se staly nedávno v Paříži. Předpokladem pro návrat důvěry je odložení politiky „multikulti“, jejíž nefunkčnost se projevila především ve Francii a Belgii.

Stabilitou Evropské unie zatřásla také dluhová krize v Řecku, kdy se rozhodovalo o jeho dalším působení v eurozóně. Výsledkem je, že Řecko obdrželo překlenovací úvěr, zůstává v eurozóně, zavádí reformy. Jak hodnotit tento stav? Přinese to vyřešení problému Řecka? Zůstane Řecko v eurozóně a pokud ano, je tomu tak dobře?

Je třeba vrátit se na začátek. Řecko nikdy nesplňovalo podmínky pro vstup do eurozóny. Rozhodnutí racionální, tedy nepřijetí Řecka do eurozóny, však bylo nahrazeno rozhodnutím politickým ze strany tehdejších lídrů EU. Reformy v Řecku jsou nutné, záleží však jaké. Pokud má být podstatou reforem privatizace, nejsem si jist, že to bude znamenat vylepšení současného stavu. Řekové jsou tvrdě zkoušeným národem a budou potřebovat velké odhodlání a trpělivost, aby ekonomickou a uprchlickou krizi překonali.

Jak se změnilo v uplynulém roce postavení Ruska ve světě a jak situaci ovlivnily nedávné události jako konflikt s Tureckem nebo bombardování cílů v Sýrii mířící na radikály z Islámského státu?

Velmi zásadně. Nepochybně především v souvislosti s jeho zapojením v Sýrii. S lehkou nadsázkou bychom mohli čekat, že stoupenci „pražské kavárny“ budou v době návštěvy francouzského prezidenta v Moskvě protestovat před francouzskou ambasádou proti sbližování Hollanda s Putinem. A ona tam nebyla ani noha. Rozumný člověk si uvědomuje, že Evropa musí, chce-li obstát proti radikalismu všeho druhu, spolupracovat s Ruskem. Pokračující ekonomické sankce poškozují navíc nejen Rusko, ale i Evropu samotnou.

Bývalý dlouholetý novinář Mladé fronty, odborník na rusko-ukrajinské vztahy i Francii Milan Syruček uvedl v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz: „Jsem vnitřně přesvědčen, že vlna uprchlíků nebyla živelná, ale byla to první etapa tohoto boje, za níž následovala druhá etapa, teroristické útoky. Poté může přijít třetí etapa, která zasáhne třeba i USA; to zase z hlediska mocenské pozice. Je to tedy ideologický boj, který nepotřebuje sofistikované zbraně, ale fanatiky.“ Co si o takové klasifikaci myslíte?

Do značné míry se jedná o vlnu organizovanou, přinejmenším na jejím počátku. Nepochybně jedním z motorů migrační vlny byla snaha mafií a převaděčů získat nemalé peníze od zoufalých lidí žijících v uprchlických táborech. Úspěch prvních inspiroval druhé a politika „willkommen“ Angely Merkelové odstartovala novou etapu. Nepochybuji o tom, že radikálové z Islámského státu chtějí využít chaosu na evropských hranicích k přesunu svých oddaných bojovníků do Evropy. Velmi dobře vědí, že Evropu zraní, spíše než v bojích na Blízkém východě, zapálením evropských měst. Základem proto je nejen zastavit migrační krizi, ale především v rámci možností zmapovat všechny, kteří se v minulosti zapojili do bojů v Sýrii na straně radikálů. Můžeme jen doufat, že nezačne nové stěhování národů. Klimatické změny nás bohužel čekají a lidem v zasažených oblastech nedají na výběr. Je třeba těmto výzvám a nebezpečím čelit, ale nepodléhat panice.