Je pro Vás první máj spíše svátek práce nebo zamilovaných?
Pro mne první máj není žádný svátek a to ani svátek zamilovaných. Pro mne je to jen jeden den v řadě. Nemám žádný důvod v tento den něco slavit. Protože to je státní svátek, tak na druhou stranu rozhodně nebudu ani pracovat, neboť ani můj zaměstnavatel – v tuto chvíli Poslanecká sněmovna – v tento den nepracuje.
Politické strany ale na prvního máje pořádají několik akcí - viz i vaše strana uspořádala opětovně akci „Vzhůru na Petřín s ODS“. Tam půjdete?
Já na takové akce nechodím, ani na stranické a ani na nestranické. První květen je pro mne první den v měsíci květnu, nic jiného.
Jak se díváte na sílící názor, že za komunismu nebylo vše tak špatné?
Je mi líto, že lidé mají tak neuvěřitelně krátkou paměť. Na druhou stranu 23 let je poměrně dlouhá doba, takže vyrostla celá jedna nová generace, která už komunistický režim nepoznala. Já to ale těm lidem, co tu hezkou nostalgii po minulém režimu mají, nijak za zlé nemám. Ovšem pletou se velmi v tomto mínění.
V poslední době se čím dál častěji mluví o přehodnocování pohledu na období komunismu. Jak myslíte, že je dnes lidmi vnímán první máj? Domníváte se v souvislosti s tím, že se jim stýská po té komunistické podobě prvního máje?
Rozhodně si nemyslím, že by zítra po Letenské pláni pochodovalo deset tisíc žižkovských žen. Ale jestli je mezi lidmi nějaká nostalgie po mávátkách a po provolávání slávy „ať žije KSČ“, tak pro mne za mne, ať to dělají. Takový člověk je ale nepoučitelný a ani já, ani naše strana se ho nebude snažit pokoušet nijak předělávat. Je to každého svobodné rozhodnutí, jak s prvním májem naloží.
Z koho máte větší strach: Z KSČM, nebo ze Slávka Popelky a Holešovské výzvy?
No, to jsou mi otázky! Já nemám strach ani z jedněch a ani z druhých. Bál jsem se sice komunistů za minulého režimu, ale zase ne tolik, abych úplně mlčel, takže proč bych se jich měl bát teď, když už žijeme v demokracii? Naopak Slávek Popelka je psychopat, takže by měl u lidí vzbuzovat nějaké obavy. Ale on je koneckonců takový „vlídný psychopat“. Takže ani Popelky se nebojím...
Čím dál častěji se hovoří o krizi kapitalismu a hledání „něčeho nového“, nového řádu. Jak se díváte na tyto snahy?
Hledání nového společenského řádu, tak to je blízké všem diktaturám. Takže kdokoliv po něčem takovém volá, tak bych se v tom případě podíval do minulosti – co říkal Hitler, co říkal Lenin. Každá diktatura začíná voláním po něčem novém, začíná větou „kapitalismus se přežil“. Jenže kapitalismus se nepřežil, a že má i své stinné stránky, stejně jako má i své světlé stránky, tak to je jasné. Je to ale jediný fungující ekonomicko – politický systém na této planetě, který zaručuje svobodu. Takže kdokoliv, kdo volá po nějakých „nových pořádcích“, tak volá po totalitě.
V souvislosti se změnami v Ústavu pro studium totalitních režimů se mluví o změnách v pohledu na období komunismu. Myslíte si, že k takovým změnám skutečně dochází?
Myslím, že zatím ne. Ovšem jsem přesvědčený, že nové vedení ústavu má takový úkol. Je to taková nová plíživá normalizace, která bude přesně říkat, že za toho socialismu byly sice jisté „přehmaty“, ale tím se rozumí justiční vraždy a ničení lidských osudů. Jinak ale byl ten systém "bezvadný". Já si myslím, že k této rétorice bude směřovat nová paní ředitelka tohoto ústavu.
Jakou zprávu naší veřejnosti podle vás vyslal vývoj na některých krajských zastupitelstvech, kde spolupracuje ČSSD s KSČM?
Mají určitě v této věci pravdu studenti, nebo kdokoliv další, kdo proti tomu protestuje. Na druhou stranu, aby s tím něco mohli udělat, tak k tomu nestačí jenom ono náměstí, ale je zapotřebí i slušná volební účast, která by v příštích volbách právě tam poslala jiné lidi. Nejlépe je ale volbami neposlat komunisty vůbec nikam a když ano, tak slabé, aby nemohli pro nikoho být ani partnerem. Samozřejmě ony koalice svědčí o jediném - o naprostém diletantismu sociálních demokratů, kteří jsou ochotni koalici upéci s čertem, či s ďáblem jenom proto, aby v té vládě se ocitli oni sami. Ty koalice tak nejsou svědectvím o nějaké zesilující úloze KSČM už jenom proto, že počet voličů v krajských volbách nahrává komunistům tím, že jejich volební účast je tady prakticky stabilní. Ale ty koalice jsou svědectvím o bezcharakternosti, či bezpáteřnosti sociálních demokratů.
Myslíte si, že i u nás hrozí pouliční nepokoje na takové úrovni, jako jsou dnes v Řecku nebo ve Španělsku, kde třeba protestují mladí lidé kvůli tomu, že nemají práci?
Tak to se vyloučit nikdy nedá. Demonstrace a manifestace na náměstích, tak to je jeden z projevů svobodné společnosti. Ale my jsme na rozdíl od jižanských národů spíše severský, poklidnější národ, což ovšem na druhou stranu neznamená, že nikdo tady nemůže protestovat. Vzpomeňme, když se tady konal summit Mezinárodního měnového fondu a summit NATO, že i čeští anarchisté dokáží dlažební kostkou mrsknout do výkladních skříní.
Není ale důvod, proč by k podobně silným manifestacím mělo dojít i v Česku. Tady nezaměstnanost není rozhodně nízká, ale není nijak dramaticky vysoká. A to ani u mladých lidí bezprostředně po ukončení studia, jako třeba ve Španělsku. Hranice bídy navíc u nás také není nějak dramatická - nezapomeňme, že ze zemí EU jsme třetí nebo čtvrtou zemí s nejnižší hranicí bídy.
Čili důvody, proč tady dělat nějaká dramatická vystoupení spojená s násilím, v této zemi nejsou. I když mnoho lidí, když si přečte tuto odpověď, tak mi nejspíše napíše nějakou velmi sprostou reakci ve smyslu, že jsem v životě nepracoval, tak nevím, o čem mluvím. Jsou to ale jen statistická data, která tuto zemi provází. Ale opakuji, že se i tady mohou bouřlivé demonstrace někdy odehrát, to se nikdy vyloučit úplně nedá. Ale i to patří naštěstí k projevům svobody.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Olga Böhmová