Ani těžce nemocný Hácha nebyl tak servilní ke globální moci, jako dnešní vláda. Jsme za hlupáky. Drsné soudy docenta Valenčíka

V sociální oblasti udělala či chtěla udělat vláda Petra Fialy radikální změny. Důchody, konec kojeňáků, návrh na bezdůvodnou výpověď z práce, a tak dále. Jak to vnímáte?

Vládla podlomila ekonomický růst zejména tím, že neochránila ekonomiku před nákladovou inflací danou růstem cen energetických a surovinových zdrojů. Zde se projevila jako nástroj cizí moci. Energii ze „zakázaných zdrojů“ kupujeme přes cizí prostředníky, dokonce i vlastní elektrickou energii rovněž přes cizí prostředníky. To by žádná ekonomika neustála.

Naše se stále ještě drží, ale pochopitelně se systematickou destrukcí ekonomiky klesají i daňové příjmy. Naší ekonomice je omezován i odbytový prostor například naprosto nesmyslnou dvojí návštěvou poskoků globální moci na Tchaj-wanu. To se projevilo poklesem vývozů Škodovek do Číny v řádu stotisíců ročně. A tak „odborník na finance“ přešel k politice „ber kde ber“.

Co vás na chování vlády nejvíc štve?

Servilita vůči současné globální moci a s tím související intelektuální a morální vyprázdněnost v míře, která nemá v historii naší země obdoby. Ani těžce nemocný Hácha se takto servilně nechoval. Dosazená moc v naší zemi dělá ostudu každému z nás. Celý svět nás začíná považovat za hlupáky.

Po republice jsou billboardy, na nichž se Fiala chlubí: „Snížili jsme deficit o 180 miliard.“ Jste ekonom. Je to tak?

Vůbec jsem nepochopil, co tím Fiala chce říct. 180 miliard oproti čemu? Určitě ne oproti sekeře z minulého roku. Oproti tomu, že chtěli prošustrovat ve prospěch cizích zájmů ještě víc? Na nákup ještě větších nesmyslů? Oproti nekonečnu?! To už jsou křeče mimo oblast jakkoli pokleslé formy myšlení.

Když normální člověk sleduje vývoj od Fialova novoročního projevu a slibu růstu reálných mezd k jeho „německým platům“, pak v tomto výroku nemůže nevidět pokračování rozkladu schopnosti realisticky uvažovat. V této souvislosti považuji za důležité připomenout si jeho novoroční projev i souvislosti kauzy německých platů. Tak tady.

Jak moc českou společnost ovlivňují ukrajinští uprchlíci?

Ne každý, kdo přišel a přichází z Ukrajiny, je uprchlík. Do naší země dlouhodobě přichází velké množství lidí z Ukrajiny za prací a za vzděláním. I mezi mými studenty je velké množství Ukrajinců. Ve velké většině jsou to lidé nám blízcí, inteligentní a pracovití. Dokonce si myslím, že mají dost významnou zásluhu na tom, že se naše ekonomika ještě drží. Jsou zde i ti, kteří utíkají před válkou, ve které nechtějí umírat. Znepokojivé jsou ovšem některé „hrátky s čertem“, tedy ponechání příliš velkého prostoru pro působení organizovaných struktur, které sehrály neblahou roli při rozkradení a nacifikaci Ukrajiny.

Ve volbách do Poslanecké sněmovny parlamentu má k vítězství dobře našlápnuto strana ANO. Byla by to opravdu taková výhra v loterii, jak si mnozí myslí?

Přinejmenším by to bylo zastavení systematického plundrování naší země a obrat k funkční hospodářské politice v krizové situaci. Ti, kteří tuto změnu personifikují, byli schopni zvládat řešení ekonomických problémů i v těžké době a částečně odolávat vnějším tlakům. Umějí řídit a nashromáždili dost zkušeností. Dlužno připomenout i pozitivní roli ANO v Evropském parlamentu. Ocenil jsem nedávné, dost zásadní vystoupení Karla Havlíčka ve sněmovně, které je nutné chápat i jako určitý závazek. Tady je odkaz na to vystoupení i s komentářem.

Už nyní je nutné uvažovat o tom, kdo a jakou formou umožní sestavit ANO dostatečně funkční vládu. Donedávna by snad ještě připadala v úvahu vláda ANO s ODS. ODS se však nepoučila z propadu v obou nedávných volbách, její vedení se patrně izolovalo od vlastní členské základny a tato strana směřuje k úpadku. Ještě do voleb patrně napáchá hodně škod, ale také hodně ztratí. Spolupráce ANO se STAN asi nepřipadá v úvahu, a to ani formou tolerance menšinové vlády, protože „tolerance“ vždy znamená i podstatný vliv. Spíš to vidím na toleranci menšinové vlády ze strany některých současných opozičních sil, ale závisí na tom, kolik která z těchto sil získá ve volbách. Jejich volbou tak mohou občané, kteří nemají plnou důvěru v ANO, podstatným způsobem ovlivnit i to, jakou konkrétní podobu bude mít budoucí vládní politika.

Domníváte se, že možná vláda Andreje Babiše, jak to deklaruje, vrátí důchodcům peníze, které jim ta současná vzala?

Podle mě to nestačí. Osobně se angažuji v tom, aby se na destrukci penzijního systému a podlomení důvěry v něj, tedy na „Jurečkovo devastační misi“, reagovalo přijetím zásadní pojistky proti rozkrádání penzijního systému, tedy společenské smlouvy v podobě ústavního zákona, který řekne, že to, co kdo vložil do penzijního systému, musí podle pojistné matematiky – po odpočtu přesně definovaného příspěvku na příjmovou solidaritu, rezervního fondu vyrovnávajícího demografické i ekonomické výkyvy a režijních nákladů – dostat zpět.

Součástí toho bude i postupná náprava zlodějiny, ke které došlo. Zde je ovšem nutné vidět, že se nová vláda bude potýkat s neblahým „dědictvím“, které jí tato vláda zanechá. Skutečná reforma penzijního systému musí být provedena tak, aby působila zdrojově a pro nápravu vytvářela ekonomické podmínky. Při nápravě devastace, ke které došlo, totiž jde nejen o spravedlnost, ale náprava z hlediska spravedlnosti je i cestou k ekonomické efektivnosti, tedy ke zdrojovému působení penzijního systému.

Obnovení důvěry v tento systém, a to i na úrovni vyšší středních vrstev, a posílení jeho motivační role k tomu, aby pro ty, kteří se chtějí a mohou produktivně uplatnit i ve vyšším věku, to bylo citelně výhodné, povede ke zvýšené tvorbě zdrojů. Současně se tím otevírá cestu k lidštějšímu typu ekonomického růstu. Toto je oblast, kterou máme při pěstování naší vize nejlépe propracovanou. Stálo by to za samostatný rozhovor. Shodou okolností si právě v těchto dnech připomínáme třetí výročí zahájení systematické práce na perspektivní, realistické a přitažlivé vizi. Zde je malé ohlédnutí...

Jaké jsou vaše předpovědi pro rok 2025. Změní se něco?

Je velmi pravděpodobné, že vláda systematické, ze zahraničí naordinované, přes vyprázdněnce realizované devastace naší země skončí. Na nějaký pokus s vytvořením prozatímní vlády „odborníků-podvodníků“, která by změnila startovní pozice politických sil v rychle se blížících volbách, je už pozdě. O tom se uvažovalo, ale Nerudová, které k tomu byl dán nebývalý mediální prostor, skvěle sehrála roli při prokázání neprůchodnosti této varianty.

Patrně budeme svědky ještě určitých dílčích změn, ale i v nich se prokáže, že proces degenerace současné globální moci, a tím i jejích periferních metastáz, je nezastavitelný. Je to totiž proces setrvačný, ve kterém hlupáci dosazují ještě větší hlupáky. Nedává prostor pro nástup reformních sil, ale vede ke štěpení ve vnitřní struktuře stávajících uzurpátorů moci.

Budeme mít možnost pozorovat, jak to probíhá na globální i na lokální úrovni, se všemi riziky a excesy, které to bude přinášet, se všemi projevy kopání chcípající globální moci. V tu dobu však naše ekonomika, na podzim příštího roku, bude v nesmírně obtížné situaci. Jedním z úkolů nové vlády bude obnovení důvěry ve vedení země a ve funkčnost státních institucí. O tom, jak zvládnout kritickou fázi, kdo umožní projít touto fází osudového úskalí, jaký to bude mít mezinárodní kontext a jak to bude souviset s emancipací středounijního prostoru, bychom měli uvažovat již nyní.

Náš tým pěstitelů vize o tom nejen uvažuje, ale propracovává jak koncept historických rámců změn, kterými prochází celá lidská pospolitost na globální i lokální úrovni, abychom viděli současné dění z dostatečného nadhledu, tak i krátkodobé predikce – jednak pro to, abychom průběžně odpovídali na otázku, o co jde a co dělat, ale také proto, abychom kalibrovali parametry modelu vývoje, se kterým pracujeme.