„Mám připraveno vystoupení, ve kterém vám velmi rád shrnu to, co se za rok mého působení v úřadu ministra kultury České republiky podařilo, a také řeknu i to, co se nepodařilo. Protože to je samozřejmě normální, všichni jsme lidé a kdybychom nedělali chyby, tak bychom byli stroje. Nicméně ta smršť hrůz a katastrof, kterou zde vaším prostřednictvím, pane předsedající, ctihodný pan poslanec Baxa na mě dštil, tak já bych možná začal nejprve některými reakcemi, které se mi podařilo si poznamenat. Protože toho bylo velmi, velmi mnoho,“ začal Staněk.

Vzápětí se dostal k tolik diskutované Národní galerii. „Tak velikonoční popravy. Pane poslanče Baxo, prostřednictvím pana předsedajícího, já v tuto chvíli nebudu úplně konkrétní a velmi rád vám mimo mikrofon ty konkrétní věci řeknu. Ale možná bych se zamyslel nad vztahy některých lidí, kteří vám nejsou asi úplně neznámí. Je to jeden pan senátor za Občanskou demokratickou stranu a je to jeden právník vystupující v Národní galerii a sepisující zajímavé smlouvy pro pana generálního ředitele. Nevíte o čem? Tak já vám to upřesním mimo mikrofon. Takže bych byl velmi opatrný, kdybych hájil některé věci týkající se Národní galerie,“ pokračoval ministr před poslanci.

„Co se týče velikonočních poprav, vážení kolegové, vážené kolegyně, Ministerstvo kultury zřizuje 29 příspěvkových organizací. A kdyby každá takováto příspěvková organizace fungovala tak jako Národní galerie, tak vám mohu říci, že ta vaše katastrofická vize kultury by byla skutečně naplněna. Já si totiž neumím představit jediného běžného prostého člověka v této zemi, který by si mohl dovolit říci své kancléřce – on totiž kancléřku nemá, protože si ji nemůže dovolit – aby mu podepsala odměnu 1.120.000 korun, protože si prostě přeje určitý plat, chce ho mít a bude ho mít za jakoukoli cenu. Nikdo nebránil panu generálnímu řediteli, aby se své funkce vzdal, jestliže se mu zdála odměna, kterou dostával a kterou dostávají i jiní ředitelé příspěvkových organizací, jako nedostatečná. Nezlobte se na mě, ale věřím, že všichni, jak zde jsme, víme, že někdy musíme jednat s ohledem na zákon. A já jsem neodvolal pana generálního ředitele Fajta bez udání důvodu. Já jsem ty důvody jasně zformuloval,“ řečnil.

Následně drobně zalitoval, že se choval příliš slušně. „Víte, já jsem strašně dlouho byl slušný. Já jsem si vždycky říkal, že slušnost není slabost. A kolegové mi to vytýkali. Říkali: víte, pane ministře, vy uděláte spoustu věcí. Jenomže vy jste slušný, necháte na sobě dříví štípat a oni po vás kydají a lijou hnůj. Ano, udělal jsem chyby, dopustil jsem se některých věcí, které bych třeba zpětně neudělal. Ale kdo z vás je bez chyby? Kdo z vás nikdy neudělal chybu? A kdo se dokázal omluvit?“ tázal se.

„Jak Karel IV. řekl: vy mi vytýkáte mou starost o mé Čechy. Vy mi vytýkáte mou starost o národní kulturní památky. Vy mi vytýkáte mou starost o památky. Tak prosím vás, to je to, co nám tu nechali předkové. Bohužel od listopadu 1989 toho příliš mnoho vystavěno nebylo, co bychom do budoucna mohli chránit. Takže, prosím, nevytýkejte mi, že pečuji o národní kulturní památky!“ opřel se do toho Antonín Staněk.

Silné výrazy pak použil u problematiky zákona o veřejných kulturních institucích (VKI). „VKI, no to je perlička, to je skvělé. Děkuji za tu nahrávku. Tak zákon o VKI už máme připravený. No jo, ale odboráři se nám na to podívali a říkají, pane ministře, vždyť je to tunel tisíciletí. No on to je dobrý nápad. Víte proč? No protože tři zřizovatelé, odsunout to od státu, dovést to do červených čísel a potom prodávat pozemky, já myslím, že to Národní divadlo má hodně pozemků tady takhle po Praze, které by se možná daly zajímavým způsobem zpeněžit a posílit rozpočet Národního divadla. Takže pokud bude VKI, tak jedině v situaci, kdy to bude naprosto čisté. A já si myslím, že ty připomínky Ministerstva financí, které k tomu byly, jsou naprosto věcné, naprosto jasné a odkrývají tady ten skrytý záměr lépe než by se to podařilo komukoliv jinému. Takže VKI, na to se mnou nehrejte,“ řekl důrazně.