I tak se dělá volební kampaň. Jak se ukázalo v předešlých komunálních volbách, losování automobilů má úspěch. Bude to platit i v říjnových krajských volbách? V Mostě byla účast na venkovní propagandě menší než v několika předešlých městech. Nevlídné počasí prostě je větší pán než nejlepší producent. Přesto deset chytrých telefonů a automobil nakonec získávají své nové majitele.

Losování není fér. Lidi to mrzí

Půl hodiny před začátkem se už hrstka lidí krčí pod stříškou divadla, které přiléhá k náměstí, kde se velká hudebně-politická estráda chystá. Hlouček nedočkavců se přesunul i pod zastřešenou část magistrátní budovy. Rokuje se o tom, zda má smysl tady zůstávat. Vždyť losovat se bude jen jedno jediné auto.

„Stejně to nakonec vyhraje někdo z těch, co ani nemakají a berou od státu 36 tisíc měsíčně,“ je skeptická dáma zralého věku, která dále vypráví, že celé roky pracuje pro zaměstnavatele v energetickém průmyslu a protože se firma rozdělila na několik částí, nemá dnes nárok ani na stravenky, kdežto její manžel ano. „Pak to tady smlsne někdo, kdo si to nezaslouží, kdo je stejně volit nepůjde,“ mrzí ji a rozdurděně dodává: „Vyhrají to nepřizpůsobiví. Je to hrůza, když na to koukám u nás z okna – co nedojedí, to hodí na zem. Dělají nepořádek.  A pak si sem přijdou pro dárky a výhry zadarmo,“ rozvíjí debatu. „No, dneska mohli kromě igelitek s tužkou dát aspoň propagační deštník, když vidím to počasí,“ přidává se seniorka, která pracovala v knihovně. V ruce už drží igelitovou tašku. Chtěla mít jistotu.  Že bude čekat? Trpělivost jí nechybí.

Čekání jak na Godota?

„Už nedávají ani trička,“ srovnává předvolební dárky s tím, co Severočeši věnovali lidem před čtyřmi lety. „To víte, tentokrát museli kupovat dokonce sedm aut. Když šlo o komunální volby jen tady v Mostě, dávali prvně přece tři. Teď je to vyšlo dráž, plus ty telefony, tak holt igelitka je prázdná,“ komentuje to mladá paní, která rozhovor cizích „sousedek“ vyslechla. „Už mám i ten los vyplněný, akorát nevím, jestli mám někam dát ústřižek,“ pokračuje bývalá knihovnice. „Ne, to musíte čekat, až pak budou volat čísla. Ale to bude až na konci,“ odpovídá jí další dáma a dodává: „Doufám, že to nebude jak čekání na Godota.“ Moc reakcí neslyší. Asi ne každý ví, že použití názvu absurdního dramatu Samuela Becketta se používá pro vyjádření nesmyslného očekávání, které je lidským údělem a ulehčit se dá jen „zabíjením času“.

Zabíjení času jde nejlépe ratolestem

Nejlépe to zvládají děti. Leckteré netuší, že smyslem akce, pro níž je na náměstí vybudované obrovské pódium, je zvolit ty, kteří budou o našem kraji rozhodovat další čtyři roky. Také však v ruce drží los s logem Severočechů.cz. Ti nejmenší skáčou do louží a mají z toho obrovskou srandu. „Ani už se nemusím koupat. Stačí trocha šamponu a jsem umytá,“ je zmáčením rozesmátá asi čtrnáctiletá dívka, která drží propagační tašku stejně jako oba její rodiče.

Bez proudu prostě ani klobásky nefrčí

Výrostky ve věku teenagerů už to nebaví. Nuda. „Zajdeme do megacentra,“ navrhuje jedna dívčina, že je nejvyšší čas zaplnit stolky v kavárně. „Mami, pojď také do megacentra,“ chytá se vějičky jedno z mladších dítek. Obchodní pasáž se stovkou obchodů a dětským koutkem láká každého. Tady bude dnes velká tržba. Hloučky schované před deštěm přebíhají náměstí a plní obchodní galerii. Stánkaři, pozvaní k předvolební akci, naopak trochu utřou nos. Moc asi nevydělají, přestože nacpaný žaludek je jedna z motivací, která láká zvědavce na podobné akce. Zde se ale vuřty platí. „Nemáme to teď pod elektřinou, bohužel,“ vysvětluje zákazníkům prodavačka, proč klobásky na grilu nemůže teplé prodat. „Trochu se nám to tu rozlítalo. Měli jsme stánek málem až v Litvínově,“ bere počasí s humorem její kolega.