Při slyšení v horní parlamentní  komoře, které prosadili iniciátoři petice Zachraňte lázně Kyselka, se mnozí senátoři netajili svým překvapením nad tím, co se kolem zbědovaných lázní děje. Nešetřili silnými slovy, ale nakonec se dopracovali pouze k dalším proklamacím, že je nutné lázně zachránit. Mezi mnoha  projevy bylo výjimkou vystoupení senátora Jana Horníka (STAN), který se zabýval konkrétními fakty, za jakých se u nás vlastně těží podzemní vody. Mimo jiné hovořil o možnosti novely zákona o vodách.

ParlamentníListy.cz ho proto požádaly o bližší informace. Zajímalo nás především, jak dalece je novela zákona reálná: “Zákon o vodách, lázeňský zákon a případně další zákony by zřejmě nebylo třeba vůbec měnit, stačilo by využít současnou legislativu, konkrétně ustanovení zákona o vodách, které odkazuje na lázeňský zákon, v němž je řešen poplatek za využívání zdroje přírodní minerální vody. V § 20 je ustanoveno, že výši poplatku stanoví vláda nařízením. V současnosti platí nařízení vlády, jimž výše poplatku za přírodní minerální vodu  činí 3,- Kč za 1000 litrů (0,003 Kč za 1 litr vody). Tento poplatek se stává součástí státního rozpočtu. Stačilo by proto vydat nové nařízení vlády, které by stanovilo poplatek třeba na 30,- Kč za 1000 litrů, tedy pouhé tři halíře za litr vody  a nemusel by se vůbec měnit zákon. Takže na první pohled desetinásobné zvýšení poplatku při skutečnosti, že činí tři  halíře za litr této vody, už nevypadá tak drasticky a spíše se jeví jen jako kosmetická úprava poplatku. Proto si dovedu představit jeho navýšení až na úroveň cca 300,- Kč za 1000 litrů vody (30 haléřů za litr vody). Když se balená minerální voda v průměru prodává za zhruba deset korun za litr, byl by poplatek za tisíc litrů odebrané minerální vody splacen prodejem třiceti litrů balené vody,“ argumentuje Jan Horník.

Co platí občané?

Senátor v této souvislosti připomíná další fakt.  Každý z nás, kdo odebírá pitnou vodu z veřejného vodovodu,  se podílí na nákupu surové vody od státu částkou ve výši čtyř až šesti korun, což nás vyjde jako odběratele až na dvojnásobek toho, co státu platí stáčírny minerálek za přírodní minerální vodu, kterou ovšem na rozdíl od vodáren již nemusí nikterak upravovat.

Zeptali jsme se proto senátora Horníka, zda je šance, že se tento  absurdní stav podaří změnit: “Jsem teprve na počátku této aktivity, protože jsem se touto záležitostí začal zabývat až v souvislostí s peticí Zachraňme Lázně Kyselka, kdy musím nejdříve zjistit, zda-li by byla cesta zvýšení poplatku za využívání zdroje přírodní minerální vody reálná, zda-li by k tomu byla politická vůle a zda-li by byl stát ochoten tento poplatek rozdělit například na tři stejné díly - třetinu na obce, na jejichž katastru leží zdroj vody a stáčírna, třetinu na záchranu kulturního dědictví a třetinu například na sport nebo v nějakém jiném poměru.“