„Všechno to podle mě zase někdo vymyslel na základě toho, že jsem prohlásil, že nepřestanu podporovat Jiřího Paroubka. Nemám důvod v tom přestávat, pokládám ho za přítele. Ale u nás tak nějak lidé asi neumějí přemýšlet nezáludně a za vším se pořád hledá ještě nějaký další smysl – či někdy spíš nesmysl. A tak vznikla tahle fáma, na které opravdu není ani kus pravdy. Já totiž politiku bytostně nemám rád, neuměl bych vyjmenovat ani naše ministry. Nejsem ani na politiku prostě stavěný. Ostatně politika byla i důvodem, proč jsem kdysi před lety ukončil spolupráci s Miloslavem Šimkem. On se chtěl vydat cestou politické satiry, a to pro mě bylo nepřijatelné. Jemu se to povedlo, ale já neumím, přiznám se, říct ani politickou anekdotu tak, aby se jí někdo zasmál. Prostě na to nejsem – proč bych tedy měl lézt do politiky?“ ptá se Jiří Krampol.

Jak dodává, je si vědomý toho, že ne všichni kolegové z jeho branže mohou mít na politiku a i případný vstup do ní stejný názor – ale to je podle Krampola skutečně záležitostí naturelu.

Jandák, ten byl už od mlada takový vůdčí typ

„Já vím, že třeba Vítězslav Jandák, Tomáš Töpfer, nebo dnes již bohužel mrtvý Martin Štěpánek v té politice prostě své místo mají – hodili se na to. Umějí to a je vidět, že je to i baví, tak proč ne. Jandák už byl jako mladý herec, co pamatuji, takový vůdčí typ a měl tendence, jež v té politické dráze může dobře uplatnit. Když se dal na politiku ale krátce po roce 1989 třeba Rudolf Hrušínský, taky  z toho byl nešťastný. Ŕíkával: To já nemůžu, nejsem holt na to stavěný. Já to mám stejně. I proto jsem nikdy v životě nebyl v žádné politické straně, ani v tehdejším ROH. Proč bych to měl teď měnit? A kdyby přece ano, myslím, že bych mezi těmi politiky vydržel tak týden, pak by mě asi vyhodili,“ řekl dále ke svým údajným politickým ambicím ParlamentnímListům.cz Jiří Krampol.