Vy jste uvedl, že by se měl podle vás registrovat etnický původ pachatelů trestných činů. Neobáváte se, že se vás někteří lidskoprávníci označí za rasistu?
Stát se to může, ale já se toho nebojím. Mám bohaté zkušenosti z praxe státního zástupce, kterým jsem byl 22 let. Za rasistu jsem byl označen již v roce 1998 tehdejším ministrem Vladimírem Mlynářem a dalšími v případu utonulé Romky Heleny Biháriové, kdy jsem odmítl převzít státní zakázku na to, abych trestný čin klasifikoval jako rasově motivovanou vraždu tam, kde rasový podtext nebyl – a nakonec to nebyla ani vražda. Tehdy se do mě pustili, ale ustál jsem to. A to i díky médiím z Východočeského kraje, která se skutečně zajímala o to, jak to skutkově a pohnutkově bylo. Případ jsem dobojoval až do konce, i když mi opakovaně hrozilo kárné řízení a nadřízení se snažili mi zasahovat do mé práce. Nakonec i Vrchní a Nejvyšší soud mi daly za pravdu, že to prostě rasově motivovaná vražda nebyla. Ale označení rasista mi zůstalo. Zdůrazňuji, že jím ale nejsem.
Vy jste ve své praxi tento princip zaznamenání etnického původu využíval?
Než mi to zakázali, vykazoval jsem například u vražd ve svém kraji počet skutků a jejich nárůst, počet pachatelů, ale i jejich národnost. U loupežných vražd jsem na tiskové konferenci mimo jiné bilančně uvedl, že většina jich byla spáchána občany romského etnika, přičemž charakteristické pro ně je, že vždy útočí na bílé, staré, bezbranné, osaměle žijící oběti – a provedení činu bývá zvlášť surové. To všechno byla pravda, statisticky a kriminologicky prokázaná. Pak jsem se zase musel zpovídat svým nadřízeným, že jsem prý rasista.
Vzpomínám si, jak jsem v roce 2002 letěl s policejním prezidentem, panem generálem Jiřím Kolářem, jako jeho první náměstek, do Anglie získávat tamní zkušenosti - a tam nám mj. vysvětlovali, jak řeší kriminalitu národnostních menšin. Ve Spojeném království existuje povinnost policistů registrovat u podezřelých a pachatelů, kdo je jakého původu. Když náš policejní prezident řekl, že u nás je něco takového zakázáno, divili se, jak vůbec můžeme bojovat s kriminalitou různých etnik. U nich mají u každé menšiny svého člověka, který spolupracuje s policií a současně hlídá jejich kriminalitu. Ostatně i na ulici při kontrole angličtí policisté registrují váš původ, buď ho přiznáte – a oni to zapíší do tiskopisu (hlášení), anebo to posoudí subjektivně. Napíší třeba „Gypsy“ nebo „Asiat“, ale vůbec to nepovažují za rasismus. Ostatně, když naši Romové utíkají do Velké Británie, tak tento stát nebude přece rasistický.
Nedovedu pochopit, jak lze bez přehledu o podílu menšin na celkové kriminalitě s nimi preventivně pracovat. No, asi mě zase někdo označí za rasistu. Ale jsem už na to zvyklý z minula. A vlastně i z loňského roku, kdy jsem moderoval veřejné slyšení v Senátu Parlamentu ČR, pořádané mým výborem na téma „Chceme stejný metr“, a to za přítomnosti vrcholných orgánů činných v trestním řízení, ale i nestátních romských organizací a uskupení. Ač vše proběhlo naprosto korektně, bez konfliktů, kdy všichni měli rovnou možnost se vyjádřit, na druhý den už na romských webech jsem byl rasistou, který organizoval setkání ultrapravičáků. Naprosto nefér přístup, na který jsem na svém webu zareagoval článkem „Romové útočí…“ – a popsal skutečný průběh setkání v jednacím sálu českého Senátu, doložený doslovným přepisem vystoupení. Jiný způsob obrany před invektivami a vykonstruovaným obviněním asi není.
Takže je to tak, že se policejní složky při znalosti prostředí mohou podle vás lépe specializovat na konkrétní skupiny a jejich typ kriminality?
Určitě ano. U romských pachatelů je typická pouliční kriminalita, majetková trestná činnost, výtržnosti, loupežná přepadení a podobně. Jsem přesvědčen, že policie takové specialisty se znalostí prostředí má. Alespoň u nás ve Východočeském kraji to tak bylo. V každém okrese byli specialisté právě na romské etnikum – a ti se v tomto prostředí slušně orientovali. I proto jsme v devadesátých letech v tomto kraji měli i největší objasněnost, zejména ve vraždách a další nejzávažnější trestné činnosti. Normálně se vykazuje, že například Vietnamci se podílí 40 procenty na porušování ochranných známek, vykazuje se přesný počet cizinců v našich věznicích, a to i podle příslušnosti. Tak proč by to nešlo u dalších etnik?
Ze mě mluví zkušenosti z boje s organizovaným zločinem. Když například slyším kosovský Albánec, napadne mě pašování heroinu, u Kolumbijce kokain, ale za rasistu se nepovažuji. Mohl bych vám tu popsat desítky případů… A v podstatě tak asi uvažuje každý zkušený policista. Pokud budeme před těmito závažnými společenskými problémy zavírat oči, povede to pouze k nárůstu nenávisti ve společnosti z frustrace z toho, že stát se chová vstřícně k jednomu etniku na úkor majority. Takové chování popularizuje i extremisty. Ti mají čím dál větší podporu veřejnosti, protože mimo jiné nezastírají kriminalitu Romů. A jak jsme si všimli, už i média v těch brutálních případech začala národnost, respektive etnickou příslušnost, překvapivě uvádět.
Jak by se podle vás dal řešit problém s romskou minoritou?
Já to mohu komentovat jen z jakéhosi kriminologického pohledu, protože tomu sociálnímu nerozumím vůbec. I když i pro vaše médium jsem se již vyjádřil, že občany z této komunity již dlouho nepovažuji za „sociálně nepřizpůsobivé“, ale naopak za „sociálně obratné“. Myslím si, že je nutné snažit se je od útlého věku začlenit do naší společnosti a vychovávat je. To ostatní platí pro všechny občany, kdy se mnohdy až školy snaží nahrazovat absenci výchovy rodičovské, tedy nevýchovu, avšak učitelé k tomu nemají žádné výchovné, popřípadě sankční prostředky. Některé děti pak vychovává ulice, závadová parta, jejich „krimi-idol“ a tak dále – a rodiče to zjistí, až při jejich ,a případně i svém, vyšetřování.
Pokud jde o zločinnost této etnické, respektive národnostní skupiny, je nutné se zaměřit na jejich specifickou kriminalitu a případně se infiltrovat do organizované skupiny. Romové sami by si měli udělat pořádek mezi sebou. Ti slušní Romové vám sami řeknou, jak jsou naštvaní, že jsou házeni do jednoho pytle s těmi ostatními, a sami se snaží odlišit. Potkal jsem jich dost takových. Je dobré motivovat vlivné vůdce rodin, aby dělali ve své komunitě pořádek. Úvaha o nabírání romských občanů k české policii vůbec není špatná, všichni adepti však musí být vybíráni podle stejných kritérií, tedy bez zvýhodňování a odpouštění vzdělání, či výsledků testů. Ve své praxi jsem potkal několik policistů romského původu, kteří byli výbornými profesionály, elitními vyšetřovateli a měli ve své romské komunitě respekt. Vůbec se mi nelíbí, že na řešení romské otázky jsou doslova vyhazovány peníze, ale nikdo nezkoumá efekt různých projektů – a zejména, kde skutečně peníze končí, tedy kdo konkrétně si je rozdělil a co za ně bylo reálně vykonáno. To totiž nejsou žádné dary, ale účelově přidělené finance, takže každá neoprávněná manipulace s nimi je trestná, ať už je to zpronevěra, dotační podvod, porušení povinnosti při správě cizího majetku, či něco jiného. Ale ve zneužívání svěřených financí jsme si zřejmě všichni rovni.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík