Vážený pane senátore, rok 2011 je za námi, jak byste jej zhodnotil?

V osobním životě jej hodnotím celkem pozitivně, protože proběhl v rodině bez větších zdravotních problémů a i v zaměstnání pozitiva převažovala nad negativy. Ve společnosti bych pak předešlý rok hodnotil jako klid před bouří.

Mnozí se obávají, že v roce 2012 bude ještě hůře, někteří dokonce spekulují o pádu vlády. Jak se na věc díváte Vy? A čeho se v příštím roce nejvíce obáváte?

Bohužel, i když jsem v životě spíše optimista, myslím si, že obavy z roku 2012 jsou na místě. Teprve nyní, a v roce 2013 ještě více, si většina společnosti sáhne na podstatu tzv. vládních reforem. Průvan v peněženkách ve jménu zlepšení hospodářské bilance (zadluženosti) státu většina lidí asi brzy přestane chápat a bude se stále častěji a důrazněji ptát, proč to mají odnést zrovna oni a ne solidárně všichni podle své finanční situace. Jisté je, že vyhrocené společenské situaci nepřispějí ani pravicové sociální, zdravotnické a školské reformy. Ještě více se ve společnosti rozevřou nůžky mezi bohatými a chudými, což může v konečném důsledku vyvolat i občanské nepokoje. Obavy mám, aby této situace nezneužily krajní pravicová či levicová uskupení a nepostavily se do čela těchto nepokojů. Vláda ve své „svaté válce“ bude pokračovat dále, protože jak říká: „Dostali jsme mandát od našich voličů a my potřebné reformy provedeme, i kdyby se ostatní občané a opozice na hlavu stavěli!“

Mimo vysoké politiky se také angažujete ve fotbale. Kromě toho, že děláte sudího v krajských a okresních soutěžích, jste předsedou Okresního fotbalového svazu Česká Lípa a jednu dobu jste byl členem Ekonomické komise ČMFS. Co Vás k těmto aktivitám vedlo a máte na ně vůbec jako senátor a zastupitel čas?

Je to moje celoživotní záliba a dnes už pomalu jediná mimopracovní aktivita, na kterou mi zbývá více času. Více než třicet let, od jara do podzimu, trávím víkendy na fotbalových stadionech, ať už jako fotbalový rozhodčí anebo funkcionář mateřského fotbalového klubu TJ Doksy. Od roku 1996 jsem předsedou Okresního fotbalového svazu v České Lípě a snažíme se s ostatními „stejně jako já  postiženými“ členy Výkonného výboru bezproblémově řídit okresní soutěže. Bez lásky k tomuto sportu se to dělat nedá, vyžaduje to obrovskou toleranci rodiny a spolehlivé kamarády. Udržuje mne to v psychické a fyzické aktivitě a dokud mi bude zdraví sloužit, tak se mne kolegové jen tak nezbaví.

Na základě Vaší lásky ke sportu jste byl v Senátu zvolen i předsedou Podvýboru pro sport, Výboru pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Jak se díváte na stav našeho sportu? Po krachu Sazky se hodně spekulovalo, kde se budou na sport brát peníze. Výnosy z hazardu, jak někteří požadovali, se peníze nezískají. Jak byste situaci řešil Vy? A jakou byste předpověděl sportu budoucnost?

Český sport prochází nyní velice složitou etapou. Po krachu Sazky nebo lépe řečeno jejímu převzetí do soukromých rukou a záměrně řízenému rozkladu ČSTV, coby největší střešní sportovní organizace, stojí řada sportovních svazů, klubů a jednot před zásadními existenčními otázkami. Již několik let jsme ze strany státu svědky ignorování potřeb sportu, o čemž svědčí i jedna z posledních pozic na žebříčku evropských států z hlediska jejich financování v rámci rozpočtu. Přijatý zákon o Jednotném inkasním místě je snad dokladem toho, že si tento stav začala uvědomovat i vláda, poslanci a senátoři a klesající trend se snad zastaví. Vládou schválená Koncepce rozvoje sportu ukazuje možnosti jejího financování a já doufám, že další potřebné zákony budou schváleny. Mnohem větší břímě zodpovědnosti za rozvoj sportu ponesou města a obce, a já doufám, že většina jejich zastupitelů sport podpoří. V oblasti masového sportu je hodně věcí na bázi dobrovolnosti a proto se o náš sport nebojím. Vždy se našel někdo, kdo tu káru táhl dál a sport si již těch těžkých okamžiků ve své historii zažil dost, aby se s tím dokázal vyrovnat i dnes a v budoucnu. Jen bychom se na to neměli příliš spoléhat a udělat vše pro to, aby se situace ve sportu vyvíjela k lepšímu.

V souvislosti s Vaším působením ve výboru, jak se díváte na změny v oblasti školství, jež ministr prosazuje?  Mám na mysli například testování žáků, školné...

Většinu změn v oblasti školství považuji za málo promyšlené, nedostatečně projednané a hektické. Jsem opoziční politik a tak se ode mne asi očekává spíše kritika a já, bohužel, musím roli opozice plně hrát. Především mi vadí překotnost nápadů, které ze sebe pan ministr chrlí bez konzultace s těmi, kterých se to bude týkat. A proto jsme často svědky toho, že ráno se objeví nějaké zásadní řešení problému a večer je již dementováno. Příkladem může být i má zkušenost regionálního politika, kdy pan ministr před zastupiteli Libereckého kraje deklaroval v rámci akce tzv. „rodinné stříbro“ převzetí sklářské školy v Kamenickém Šenově pod ministerstvo školství. Krásná myšlenka, jejíž reálností jsme byli celý uplynulý rok utvrzováni, ale „skutek utek“. Škola s obrovskou tradicí a mezinárodním kreditem zůstává pod krajem a bude nadále bojovat o svou holou existenci.

Mnozí opoziční, ale i koaliční partneři také nesouhlasí s politikou ministra školství Josefa Dobeše. Sdílíte jejich názor? A měl by podle Vás odstoupit?

Je mi líto, ale i na základě mé předchozí odpovědi, se musím přiklonit k názoru, že odstoupení pana Dobeše z postu ministra, by školství určitě prospělo.
 
Vystudoval jste Vysokou školu lesnickou a dřevařskou, jak se díváte na situaci kolem státního podniku Lesy ČR a jak byste řešil stav našich lesů Vy? Mělo by dojít k jejich privatizaci, jak někteří požadují?

Zde bych upřesnil, že jsem vystudoval dřevařskou fakultu a nejsem tedy lesník, ale ten, kdo vytěžené dřevo zpracovává. Lesy ČR jsou mamutím podnikem a obchodují s velmi finančně zajímavou komoditou, a já si vůbec netroufám hodnotit jeho situaci. Zde bych to opravdu nechal na odbornících.
 
Jedna z posledních věcí, které Poslanecká sněmovna před Vánoci schválila, byla také přímá volba prezidenta. Jak se na přímou volbu díváte Vy? A koho byste rád viděl v roce 2013 na místě prezidenta ČR?

Přímá volba je vrcholem demokratického rozhodování. Myšlenka, že svého ústavně nejvyššího činitele si zvolí lidé sami, je v souladu s mými ideály a plně ji podporuji. Koho bych na místě prezidenta rád viděl já, není vůbec důležité. Navíc rád si počkám na nominace jednotlivých kandidátů včetně toho, koho bude nominovat moje politická strana.

• SLEDUJEME téma: Přímá volba prezidenta

 
V souvislosti s přímou volbou se také vynořují připomínky o tom, jakou váhu pak bude hrát náš Senát, když přijde o jednu ze svých zásadních pravomocí. Jaký je na to Váš názor? 

Na této pravomoci, já osobně, vůbec nebazíruji. Navíc po zkušenostech, které si zažili moji kolegové při poslední nepřímé volbě prezidenta, o tuto pravomoc tedy opravdu moc nestojím.

Smrt Roma v Tanvaldu opět rozvířila emoce kolem této národnostní menšiny. Máte obavy, že se tento rok mohou na kterémkoliv místě opakovat rasové bouře? Jakou máte zkušenost s řešením romských záležitostí a co jste v souvislosti s nimi již za dobu svého působení stihl vykonat? Vidíte jádro romského problému v nechuti Romů pracovat a přizpůsobit se, nebo v nedostatečné pomoci, které se jim dostává od státu a úřadů? Zlepší situaci kroky vlády v sociální oblasti? Jak se díváte na názory Vašeho kolegy pana Doubravy, který na základě svých bohatých zkušeností s Romy nechodí daleko pro tvrdé slovo na jejich adresu?

Se znepokojením sleduji stoupající trend protiromských nálad. Tato menšina má svá specifika a není jednoduché s ní komunikovat. Jako v každém národě jsou v něm lidé dobří a zlí (říkáme nepřizpůsobiví). Je třeba najít k nim cestu, tzn. vyhledávat na nich to dobré a to podporovat. Po incidentu v Novém Boru se na mne obrátili Romové z České Lípy a žádali mne o finanční podporu jejich kulturních akcí (Romský festival a Miss Roma), protože většina tradičních podporovatelů se od nich distancovala. Rozhodl jsem se je podpořit a mám radost, že obě akce proběhly bez problémů a za zájmu veřejnosti. Na výzvu Romského sdružení v Novém Boru jsem s nimi jednal se starostou města a hledali jsme společně cesty, jak uklidnit situaci ve městě. Shodli jsme se na tom, že základem jsou dlouhodobé osobní kontakty, které je potřeba prohloubit, více spolu komunikovat a navštěvovat rodiny v těchto rizikových lokalitách. Řešení je ve zvýšení vzdělanosti romské komunity, ale to je úkol na několik generací. Velký problém je nezaměstnanost Romů a na druhé straně využívání (zneužívání) sociálních dávek, které jsou ale mnohdy jejich jediným příjmem. Od revoluce se je naučili dokonale využívat, protože společnost obecně jaksi o jejich pracovní sílu moc nestála. Sklízíme, co jsme zaseli a čemu jsme dlouhá léta moc pozornosti nevěnovali. Panu senátorovi Doubravovi jeho názor na Romy neberu, asi má opravdu s nimi tak negativní životní zkušenosti. Jen by z pozice své funkce měl více vážit svá slova, protože jeho tvrdé slovo má přece jen větší váhu a mohlo by být, v zájmu „nastolení pořádku“ různými rasově vyhraněnými skupinami, zneužito. Kroky vlády v sociální oblasti vidím jako sociálně necitlivé, čili asociální, protože každého uživatele sociálních dávek dopředu označují jako jeho zneuživatele. Nastavený sociální systém vyžadoval úpravy a ne jeho zbourání!!

SLEDUJEME téma: Romové

Aktivně komunikujete s občany přes naše stránky, což je uživateli-občany vnímáno velmi pozitivně. Mohu se zeptat i Vás, zda jste s naší službou spokojen a zda ji vnímáte jako přínosnou?

Vaší služby nevyužívám tak dlouho, abych ji mohl důkladně vyhodnotit, ale každá forma komunikace s občany je přínosná. Jen mám problém s tím, že lidé dnes více a více komunikují po internetu než osobně a třeba u piva – ale taková je už doba.