Tak míří hlavně do svých řad poslanec Stanislav Křeček, který kandiduje do Senátu. A zní dost kousavě. 

„Problém sociální demokracie je v tom, že pořád trvá na populárních osobnostech. Na nich zahyne. Vladimír Dryml byl úspěšný ředitel nemocnice, hup a už jsme ho brali. David Rath úspěšný šéf lékařů, už jsme ho taky chtěli. Co ti lidé udělali ve skutečnosti pro sociální demokracii, na to už se nikdo neptal. Podívejte se na všechny ty mafiány ze severních Čech. Jak oni se starají o sociální práva? Nijak, protože je to vůbec nezajímá. Snaha po okamžitém zisku na populárních osobnostech není vždy ku prospěchu strany. A u nás se to ukázalo víc než jasně,“ zlobí se Stanislav Křeček, který patří v ČSSD k nejstarším poslancům. Ve výtkách vůči současné sociální demokracii ale kacířsky pokračuje.

Nabízet zásadní změny

Podle Křečka je problémem dnešní levice, že v očích voličů ztratila na důvěře, a proto se spousta takto zaměřených lidí přesouvá mimo politické strany. Tedy do různých hnutí a organizací, které se proti vládě vymezují mnohem drsněji. „Doplácíme na stagnaci v čase a to, že dlouhou dobu nenabízíme nic nového. Říká se, že chceme to samé jako ODS, jen trochu jinak. To je hodně zlé. Musíme nabízet zásadní změny. Kapitalismus je založen na dluzích, na úvěrech u bank. Když není úvěr, banky nemají smysl. Nicméně tenhle systém nikam nevede. Je třeba ho změnit. Přitom tato generace sociální demokracie říká voličům otevřeně, že se budou mít hůře. Všechno špatně. Je třeba hledat cestu z marasmu,“ vysvětluje.

Má na mysli opravdu strategické změny demokratického systému. „Kalouskova parta jen uhrazuje dluhy, což nemá smysl. V Africe byly odepsány miliardové dluhy, a co se stalo. Nic. Ve třicátých letech, když banka zkrachovala, tak se bankéř zastřelil. Dnes požádá o státní podporu a kritizuje rozhazovačné politiky. Všichni, včetně sociální demokracie, se k této pomoci finančníkům propůjčují, ale to je cesta do pekla. Zkrachoval jsi, tak se zastřel. Proto nespatřujeme lepší budoucnost. Proto lidé odcházejí od politických stran, protože jim neodpovídají na jejich otázky,“ míní dál.

Jako spoluzakladatel Sdružení na ochranu nájemníků jde do volebního klání o Senát hlavně s tímto tématem. „Podle mě ne všichni levicoví politici zcela chápou, v čem dnes lidé žijí. Požadoval jsem pro mou kampaň, aby jedním z hesel byla ochrana bydlení. Dostal jsem odpověď, že to není hlavní heslo strany, protože máme církevní restituce, DPH a exekutory. Mám ale dojem, že zrovna bydlení bude teď nejpalčivějším problémem třeba pro staré lidi. Od prvního ledna totiž v Praze přestane platit nájemné regulované zákonem, ale budou o něm rozhodovat soudy. Do občanského zákoníku se nám podařilo prosadit řadu záslužných věcí a je třeba, aby o tom občané věděli,“ podotýká.

Nebát se komunistů

Velkou svízelí je i roztříštěná levice. „Děláme si to sami, protože pořád nevíme, jaké zaujmout stanovisko ke komunistické straně a bojíme se, že nám to někdo otluče o hlavu. Přitom všechny průzkumy říkají, že už to nikoho nezajímá. A my se pořád bojíme, aby nás neobvinili z bolševismu,“ soudí Křeček a dodává: „Byl jsem velkým zastáncem toho, aby na KSČM byla podána další žaloba a konečně Nejvyšší soud rozhodl, jestli je demokratickou stranou nebo ne. Vláda se ale takového rozhodnutí bojí, protože by ztratila velkého strašáka. Na druhou stranu je pravda, že mě jímá hrůza, když třeba v Poslanecké sněmovně vystoupí Marta Semelová s tím, že pohraničníci, co stříleli do kopečkářů, byli hrdinové. Historii je třeba brát do úst s rozmyslem.“