Z Ministerstva vnitra propuštěná kontrolorka Helena Bartůňková už dříve nazvala svého bývalého šéfa Jana Kubiceho ministrem hrůzy a bezpáteřnosti. „Na uvedené reagovat nebudeme,“ napsal pak redakci vedoucí oddělení komunikace odboru tisku a public relations Ministerstva vnitra Vladimír Řepka. Nyní pro ParlamentníListy.cz popsala Bartůňková systém politické a společenské degenerace ve své obecné podobě.

Propouštění poctivých zaměstnanců

„Vláda se schází zpravidla jednou týdně, ve středu. Všichni ministři přijdou obtěžkáni řadou materiálů, které mají být ve vládě projednány. Jejich počet je zpravidla takový, že z časového hlediska ani není možné, aby se materiály seriózně projednávaly. Prostě se přečtou jejich názvy, nikdo nic k jejich obsahu nemá, protože často jejich obsah ani nezná, schválí se nebo vezmou na vědomí, a vzniknou usnesení vlády, ze kterých se dozvíte, co bylo schváleno a co bylo vzato na vědomí.  Doporučuji veřejnosti se seznámit na stránkách vlády se záznamy z jednání vlády, aby si mohla učinit názor na to, o čem vlastně schůze vlády jsou. Počet takzvaných projednávaných materiálů, rychlost jejich projednání a výsledky,“ vybízí.

„Skutečnost, že nikdo z vládních představitelů není osobně odpovědný a soudně postižitelný za nesprávná rozhodnutí, například sKarty bývalého ministra Jaromíra Drábka, ale i řada dalších ještě horších třeba v oblasti zdravotnictví, životního prostředí, finančnictví, je nad slunce jasná. Kam hrábnete, jde pouze o byznys a nikoliv o občany. Jde tedy o to právně zajistit menšině, aby mohla kořistit na úkor většiny. Ze státní správy jsou naprosto účelově propouštěni poctiví úředníci, protože dnešní vládní garnitura nemá zájem na tom, aby státní úředníci přemýšleli, ale pouze na tom, aby poslouchali a vykonávali rozkazy vrcholových státních úředníků, politicky dosazených ministrů a náměstků,“ rozvádí své myšlenky Bartůňková.

Vzor taxikář Kubice

Oficiálně podle ní není možné skoro nic doložit, ale proč? „A tak, když v rámci připomínkových řízení dojdou na ministerstva návrhy právních předpisů či kontrolní závěry Nejvyššího kontrolního úřadu, dostanou výkonní úředníci od svých nadřízených jednoznačný ústní befel, že stanoviska k těmto materiálům nesmí obsahovat kritiku, protože ministři, tedy představitelé vlády, se mezi sebou dohodli, že ministerstva si nebudou vzájemně kritizovat předložené materiály. Protože se takové příkazy sdělují zásadně ústně, je naprosto nemožné oficiálně doložit, že takové příkazy byly vydány a kdo je vydal. Když dojde na lámání chleba, ministři a jejich náměstci se vymluví na své podřízené a pokud je vůbec někdo hnán k odpovědnosti, zpravidla to nikdy není skutečný viník. Je lehké ovládat lidi, v době, kdy nezaměstnanost je tak vysoká, že takřka každý zaměstnanec drží hubu a krok, aby nepřišel o práci, i když se mu osobně příčí, čeho je součástí,“ popisuje.

„A v této souvislosti si znovu dovoluji zdůraznit prvotní příčiny tohoto nežádoucího stavu, tedy skutečnost, že do vedoucích pozic ve státní a veřejné správě, tedy na státní úřady, magistráty a výjimečně obce, jsou dosazováni lidé, kteří tam jednoznačně nepatří. Na konkrétním případě ředitele odboru interního auditu a kontroly Ministerstva vnitra, který za dobu svého působení necelých dvou let vedle vědomého porušování rozpočtové kázně učinil v odboru o zhruba čtyřiceti lidech více než sto změn, jde o systemizaci pracovních míst, vymísťováni či přeřazování lidí z jednoho útvaru do jiného útvaru, přiznávání či odebírání příplatků za vedení nebo osobních příplatků a tak podobně, je možné dokumentovat, že se nám zde v rámci takzvané demokracie vyrojili lidé, jejichž kvality jsou více než pochybné, protože neslouží občanům, z jejichž daní jsou placení, ale výše posazeným bossům, kteří jsou rovněž placení z daní daňových poplatníků,“ uvádí dále. Nutno dodat, že ředitelem odboru interního auditu a kontroly (OIAK) je Petr Plaňanský.

V tomto ohledu opět rozvede křivdy na Ministerstvu vnitra, kde pracovala. „Všechny mé zcela konkrétní poznatky a upozornění zůstaly zcela nepovšimnuty a já se ptám, jak je to v této takzvané demokratické společnosti vůbec možné, asi tak demokratická a spravedlivá není. Odvolán nebyl neschopný, ale postupně byli vymístěni všichni, kteří projevili otevřeně či latentně názor na věc, čili na to, že tento člověk nejenže o předmětu působnosti odboru, který řídí, skoro nic neví, ale zejména není schopen sestavit a řídit stabilizovaný pracovní kolektiv, protože chytřejší než je on nesnese a hloupější zase nejsou schopni odvést kvalifikovanou práci. Každému, kdo něco ví o organizaci práce, je zcela jasné, že když se fluktuace vymyká průměru, na vině nejsou podřízení, ale vždycky nadřízení. Prostě nemají pro řídící funkci dostatečné předpoklady. Fluktuace a organizačně-personální změny za působení taxikáře Jana Kubiceho dosáhly na Ministerstvu vnitra rekordu a na odboru interního auditu a kontroly přímo velerekordu v dějinách tohoto resortu. Přesto oba setrvávají ve funkci,“ doplňuje pro ParlamentníListy.cz.

EU je taky ve srabu

 „Pokud ale nezačneme od zcela konkrétních lidí a jejich konkrétních činů, není možné obrodit společnost k lepšímu. Společnost tvoří zcela konkrétní lidé se svými skutky, dobrými či zlými, ale nějak se vytratilo uvědomění si tohoto faktu. Lepší společnosti nedosáhneme bojem proti ismům, ale identifikací zcela konkrétních lidí, kteří pod rouškou těchto ismů chtějí žít na úkor slušných lidí a vnutit jim myšlenku, že jiné cesty není. Vláda tady vládne, ale tak, že ji ovládají oligarchové a nikoliv zájmy většinové občanské společnosti, a nešvary se omlouvají tím, že je to v rámci zákonných norem, čili tím, že co je v nich špatné, je vlastně správné, protože je to v souladu s nastaveným právem. A jestliže je právo nastavené špatně, tak vlastně slušný člověk nemá dovolání, protože jakési špatně nastavené právo je bráno za důležitější než slušnost a etika,“ dodává žena propuštěná z vnitra kvůli absenci odborného vzdělání a hrubému porušení pracovní kázně. Obě výtky uvedla na pravou míru v předchozích článcích a dodala, že prostě byla nadřízeným trnem v oku, tak musela jít.

Paradoxně se podle ní právní normy stávají nástrojem proti lidem a nikoliv nástrojem pro lidi. „Zřejmě něco není v pořádku. Za situace, že ministři mezi sebou přijali dohodu, kdy si nebudou napadat vládní materiály, těžko se můžeme z tohoto srabu, ve kterém je nejen naše republika, ale celá Evropská unie, vyhrabat. Až se znovu naučíme nazývat věci pravými jmény, možná se dostaneme k tomu, jak je postupně zlepšit,“ podotýká. Jestliže se však ministři domluvili, že si vzájemně nebudou napadat vládní materiály a úředníci mají za úkol je buď pochválit, nebo k nim být, když jsou špatné, neutrální, pak změnu k lepšímu v naší republice podle Heleny Bartůňkové nikdo očekávat nemůže.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.