I ve svém odůvodnění vrácení zákona Klaus zdůraznil, že se změnou důchodového systému nesouhlasí ze zcela jiných důvodů, než parlamentní opozice. Přesto Nečas na jeho adresu uvedl: „Já argumenty prezidenta znám velmi dobře, protože je už rok slýchám od představitelů komunistů, socialistů a odborů,“ řekl premiér na tiskové konferenci po zasedání výkonné rady ODS.

První varování

Klaus ale své výhrady vysvětlil několikrát, především ve třech svých článcích publikovaných na jaře minulého roku. Například ve článku ze 4. března uvedl, že vláda v posledních dnech pro něj poněkud příliš rychle schválila základní obrysy důchodové reformy a de facto se nejedná o žádnou zásadní reformu.

„Protože se tato reforma v konečné fázi v podobě zákona (či zákonů) dostane na stůl až ke mně, bylo by asi správné, abych na její koncept zareagoval dříve, než budu nucen zvažovat, zda ji Poslanecké sněmovně vrátit, či k zákonu připojit svůj podpis,“ vyslal Klaus jasný signál nespokojenosti.

Důchodová reforma musí být zásadní

Rovněž by asi těžko komunisté, socialisté a odbory souhlasily s Klausovým pohledem na důchodovou reformu. Podle Klause by totiž reformou s velkým R mělo být sdělení, že se dosavadní systém nemůže udržet a že stát by měl hrát mnohem menší roli a poskytovat jakýsi minimální rovný důchod.

„Mělo by být řečeno dostatečně hlasitě, že dosavadní, tzv. průběžný důchodový systém už nikdy v budoucnu nebude schopen poskytovat dnešní (a to ještě z různých stran kritizovanou!) úroveň důchodů ve vztahu k předcházejícím příjmům. Díky tomu musí být nejdříve ze všeho zásadně redefinován cíl a smysl státem organizovaných důchodů,“ napsal Klaus.

„Musí být jasně řečeno, že státem vyplácený důchod má znamenat pouhé základní zabezpečení člověka na stáří a že všechno navíc už bude jen a jedině jeho svobodnou, dobrovolnou volbou (s různými variantami státní podpory penzijních schémat nebo – a to by bylo nejlepší – úplně bez této podpory). „Zabezpečovací“ základní důchod by měl být maximálně rovný, tedy v podstatě solidární, nikoli zásluhový,“ dodal tehdy Klaus.

Velmi lákavé penzijní fondy

I v dalším článku apeloval na zásadní reformu: „Smysl jakékoli důchodové reformy musí být ve sdělení, že občan v budoucnu se státem tolik počítat nemůže, že se musí každý – daleko více než dosud – o svoji budoucnost starat sám a že je třeba se staráním se o své vlastní zajištění ve stáří začít velmi brzy. Jsem přesvědčen, že jsou na to lidé, zejména mladší generace, připraveni a že to vědí. Nesmějí však dostávat špatné signály. Signály, které dostali minulý týden, špatnými byly.“

A v následujícím článku 10. března vyzval k diskusi, která se však nekonala: „Znovu vyzývám k vážné debatě o těchto věcech. Skutečnou podstatou navržené reformy jsou parametrické změny průběžného systému. Zavedení nového dobrovolného pojištění, které je vlastně také připojištěním (i tato slova jsou matoucí, předpona při u slova pojištění je zcela redundantní), je věcí relativně okrajovou – o to vášnivěji diskutovanou, nikoliv občany, budoucími důchodci, ale zájemci o tyto velmi lákavé peněžní fondy – která nepochybně zvýší náklady důchodového systému jako celku, ale žádný průlom v lepším zajištění úrovně budoucích důchodů nemůže přinést.“

Klausův názor není bleskem z čistého nebe

Klaus se v New Yorku vůči nejnovějšímu výroku premiéra ohradil. Pro ČTK řekl, že je nerad, že Nečas jeho veto zlehčuje.

„Můj názor na tu reformu nebyl bleskem z čistého nebe. Já myslím, že to pan premiér mohl očekávat. To je první věc. Úvaha o tom, jestli jsou toto podobné názory těm, či oněm, to já myslím, že je falešné. On ví, jaké jsou mé názory na tyto věci,“ řekl Klaus.