„Když se to vezme v celku, tak jde o největší soubor případů, který jsme řešili. V akci K, tedy Kulacích, bylo podle historiků od dvou do tří tisíc postižených rodin. Nicméně třeba trestných činů na hranicích bylo také mraky,“ řekl ParlamentnímListům.cz mluvčí Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) Jan Srb. Vysídlování sedláků probíhalo v padesátých letech a nedávná šetření tudíž připomínala kauzy z amerického seriálu Odložené případy.

Násilná kolektivizace

Akce K, tedy Kulak, měla v rámci násilné kolektivizace skoncovat s vesnickými sedláky. Na základě tajného rozkazu ministerstva národní bezpečnosti z roku 1951 byly rodiny sedláků vystěhovávány a přinuceny žít jinde. Jejich majetek byl zabrán. Starší lidé na výměnku byli posláni do sociálních zařízení a nezletilé děti většinou do ústavů. Po celém Československu to řešily takzvané akční výbory složené z místních komunistických funkcionářů. Vyšetřování těchto zločinů, které iniciovala konfederace politických vězňů, se teď dostává do konečné fáze. Většině vyšetřovaných hrozí za zneužití pravomoci úřední osoby až deset let vězení.

„Akce probíhala po celé republice. Vesnické rodiny byly tehdy tří generační, takže co rodina, to i víc než deset lidí. Rázem jste na dvaceti tisících postižených lidí,“ sdělil Jan Srb. Případů ÚDV řešil okolo 560, ale ve většině nebylo zahájeno trestní stíhání, protože pachatelé zemřeli. Pravomocným rozsudkem zatím skončil jediný. Expředseda národního výboru v Brníčku u Uničova Ladislav Nakládal byl za vystěhování sedláka Jiřího Nohavičky odsouzen k osmnáctiměsíční podmínce. V dalším případě, o kterém referoval časopis Týden, má stanout před soudem náčelník Veřejné bezpečnosti Josef D., jenž v roce 1953 rozhodl o vysídlení dvou sedláků na Turnovsku. „Obžaloba byla podána. Nicméně věc byla předána Krajskému soudu v Hradci Králové, který jej deleguje na Okresní soud v Semilech, kde se trestný čin měl odehrát,“ sdělil ParlamenntímListům.cz aktuální stav dozorující státní zástupce Michal Chvojka.

Otevírání odložených případů

„Vyšetřování akce K se před lety rozjelo na popud konfederace politických vězňů, přesněji jednoho z jejích členů Miloslava Růžičky, jenž o tom napsal knihu. V krátkém časovém úseku jsme tehdy dostali hned několik podání. Postupně se vyšetřovaly a ukončovaly. Probíhalo to tak, že vyšetřovatel vyrazil do oblastního archivu v místě, kde se ten který případ odehrál, a snažil se určit členy akčních výborů či náležitých komisí, kteří o vysídlení rozhodovali. Často šlo o místního tajemníka KSČ, policajta, prokurátora anebo předsedu Místního národního výboru. Pak zjišťoval, jestli ještě žijí. To musel doložit. Většinou se ve spisu ale objevil úmrtní list. Když vyšetřovaný ještě nezemřel, vyslechl ho a mohlo být zahájeno trestní stíhání. Nové podněty dnes už chodí opravdu jen velmi málo, takže lze říct, že soubor vyšetřování případů z akce K se nachází v konečné fázi,“ popsal Srb z ÚDV.

Jak už je výše zmíněno, nejčastěji skončilo vyšetřování odložením, protože pachatelé jsou již mrtví a trestní stíhání proti tomu, kdo zemřel, je podle trestního řádu nepřípustné. „Když pachatelé nejsou mrtví, může být vyšetřování zastaveno ze zdravotních důvodů. Většinou jde totiž o velmi staré lidi. Napravujeme právo pošramocené před šedesáti lety. Když případ vyšetřovatel dokončí, usnesení musí poslat státnímu zástupci a podateli,“ doplnil Srb. Vyšetřování podobných kauz je však kvůli již nežijícím podezřelým nevděčné. Jedinou satisfakcí může být, když přijde, jak se stalo u jednoho z případů, poděkování od poškozeného. „ Pomoci i pozdní spravedlnosti je záslužnou prací,“ stojí psáno v jednom ze spisů.