Fajmon má výhrady jak k proceduře, kterou byl tento návrh vypracován, tak i k samotnému obsahu. „Co se týká procedury, tak musím konstatovat, že se jednalo o kabinetní, tedy uzavřené jednání několika jednotlivců z řad některých politických stran s představiteli církví bez informování veřejnosti a širší politické reprezentace. Zcela zde absentovala snaha o nalezení širší politické shody, což je v případě řešení vztahu státu a církví na dlouhou dobu, zcela nepřijatelný postup,“ řekl ParlamentnímListům.cz Fajmon.

Co se týká samotného obsahu návrhu, tak ten má podle něho několik základních vad, které jsou dle jeho názoru neopravitelné, a proto je tento návrh pro něj osobně nepřijatelný.

TÉMA: Miliardy pro církve

Odškodnění církví výhodnější než ostatních

„Zaprvé, je to otázka samotného vymezení nárokovaného majetku, jeho skutečného právního statutu v době jeho zestátnění a jeho dnešního ocenění. Zde stát a konkrétně ministerstvo kultury, které to má na starosti neudělalo svou práci, protože neprovedlo žádné seriozní zhodnocení těchto věcí podložené veřejně dostupnými doklady včetně přesného výčtu majetku. To je z mého pohledu rovněž nepřijatelné. Zadruhé jde o to, jaká bude vazba mezi touto restitucí a restitucemi, které byly provedeny v 90. letech. Podle mého soudu musí mít srovnatelné parametry, což v případě vládního návrhu není. Odškodnění církví je několikanásobně výhodnější než odškodnění všech ostatních restituentů, což je pro mne osobně nepřijatelné. Považuji to za nespravedlivé,“ říká Fajmon.

Fajmon dodává, že není obecně proti restituci církevního majetku. „Musím ale konstatovat, že vládní návrh není restitucí v pravém smyslu slova, protože se tímto návrhem majetek nevrací do původního právního stavu. V podstatě to tedy ani restituce nejsou. Pravdou je, že pokud by tento návrh prošel, tak by církve byly jednoznačně nejlépe odškodněnou skupinou postižených. Žádný jiný restituent tak skvělé podmínky nedostal a ani už nedostane. To nepovažuji za správné. Nejde ale jen o samotné restituce, ale o to, že církve i po případném schválení této transakce si mají i nadále podržet privilegované postavení s nárokem na pravidelnou podporu ze státního rozpočtu. Čili nejde zde ani o odluku církví od státu, kterou bych si obecně přál,“ míní Fajmon.

Něco za něco. Stát církve živil

Na argumenty těch, kteří říkají, že co bylo ukradeno, má být vráceno říká, že v tomto zákoně se nejedná o vrácení toho, co bylo ukradeno. Církevní majetek měl před rokem 1948 podle něho jiný statut,  než má dnes.

„Nesmíme zapomínat ani na to, že stát sice majetek vyvlastnil, ale vzal na sebe povinnost církve kompletně financovat a to včetně platů duchovních a také údržby a rekonstrukcí církevních objektů. A této povinnosti československý a nyní český stát v době komunismu dostál sice jen částečně, ale v době demokratické po roce 1989 zcela. Platy duchovních jsou po celou dobu hrazeny ze státního rozpočtu a současné počty duchovních jsou u nás nejvyšší v celé české historii a to v situaci, kdy je u nás historicky nejméně věřících,“ zdůrazňuje europoslanec.

„Zkrátka chci říci, že dříve církve měly majetek, který v zásadě dominantně pocházel z darů krále nebo vrchnosti a že tento majetek byl církvím poskytnut jako zdroj renty, ze které církve žily a stát v té době církvím nedával žádné peníze. Když stát a nebyl to jen stát komunistický, ale také první a třetí republika a také stará monarchie nějaký majetek církvi zestátnily, tak na sebe oplátkou vzaly nějaký závazek v podobě finanční renty. V době komunismu to mělo charakter téměř stoprocentní vyvlastnění výměnou za stoprocentní finanční rentu vázanou na politické podmínky. Pokud dnes chtějí církve zpět sto procent majetku, měly by chápat, že už nemohou chtít také stoprocentní finanční rentu,“ míní Fajmon.

Není dobré válcovat opozici

Neměl by stát ale po více než 20 letech již konat? „Vztah církví a státu je téma složité všude v celé Evropě. Podle mého soudu by měla politická reprezentace usilovat v této věci o širokou shodu minimálně na půdorysu současné koalice a ČSSD. Jen tak bude mít řešení dlouhodobou perspektivu a veřejnost jej bude akceptovat. Snaha převálcovat situaci většinou jednoho nebo dvou hlasů není dobrou cestou. Musíme hledat řešení, se kterým se český národ bude schopen identifikovat. Vládní návrh takovým řešením není,“ odpovídá Fajmon s tím, že sám by se snažil najít kompromisní řešením které by mělo širší podporu a nezatížilo by tolik státní rozpočet ČR.

Fajmonův stranický kolega. Poslanec Jaroslav Plachý, varoval před tím, že pokud nebude schválen tento speciální zákon, mohly by církve vysoudit mnohem větší částky včetně náhrady škody za to, že nemohly majetek užívat, a stát by měl také dodatečné náklady za úhradu soudních výloh za prohrané spory. A kdyby české soudy ve prospěch církví nerozhodly, mohly by uspět u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku.