V poslední době se v médiích objevila řada článků, které na Vás útočí s tím, že jste byl prý jako úředník ve střetu zájmů, když jste dělal poradce soukromému dopravci, psalo se, že jste zaměstnal své známé, že propouštíte lidi. Co tomu říkáte?

Pro mě je to obrovská škola. Jako člověk, který otevřeně a na rovinu komunikuje s médii, sleduji s němým úžasem, co s některými lidmi z médií udělala volební kampaň. Já jsem všechny své kroky předem anoncoval nehledě na to, zda budou, či nebudou předčasné volby. Jen mě šokovalo, co všechno lze využít, abychom proti někomu vedli kampaň a abychom mu ublížili.

Můžete být konkrétnější?

Samozřejmě. Mně by vůbec nevadily otázky na lidi, které jsem sem jmenoval. Já se hrdě hlásím k tomu, že v dopravě znám za těch 20 let, co v tomto oboru pracuji, prakticky všechny odborníky. A jasně přiznávám, že mě s naprostou většinou těchto lidí pojí nějaký osobní vztah. Ale to mám nepřijmout, nebo mám vyhodit kvalitního člověka jenom proto, že se s ním osobně znám? Například u nového ředitele ŘSD jsem při osobních setkáních zjistil, že má vlastnosti, které se hodí pro tuto funkci. Nikomu z novinářů se nepodařilo zpochybnit, že by pan Kočica byl odborník. Ani u jednoho člověka, které jsem jmenoval, nelze zpochybnit jeho odbornost.

Pokud trafikanta nahradím odborníkem, pokud lidi, kteří dokázali sekat jenom dluhy ve státních firmách, nahradím lidmi, kteří něco dokázali, tak si za tím stojím. Jsem hrdý na to, že k těmto odborníkům a kvalitním lidem mě poutá osobní vztah. Za to se opravdu nestydím. Připomínám, že jsem vyměnil šéfy tří státních přímo řízených firem, jednoho generálního ředitele Českých drah, z 15 firem, které Ministerstvo dopravy spravuje. Takže bilance těch, které se podařilo motivovat než těch, kteří museli odejít, je větší. To považuji za velký úspěch z hlediska, jaká zde byla personální devastace. Mně nevadí, že mě někdo kritizuje, mně vadí, že se občan z médií nedozví, že jsem například vyhodil člověka, který se pokoušel proplatit dvoumilionovou fakturu, za kterou nebyla odvedena práce.  

Označil byste například bývalého šéfa Českých drah Petra Žaludu, kterého jste vyhodil, za trafikanta?

Pana Žaludu bych označil za něco daleko horšího. Je to člověk, který využil, že stát není schopen uhlídat řízení svých vlastních firem. Ať již úmyslně, nebo z neschopnosti tam nasekal obrovské množství dluhů a přivedl státní firmu do velmi nezáviděníhodné situace. Někdy si říkám, zda se tomu lze divit, když v jeho době tam nebyli žádní odborníci. Ale je férové přiznat, že nikdo po Žaludovi ani nechtěl, aby tam měl odborníky. V kontrolních orgánech firmy jsem nenašel žádného odborníka, který by byl schopen Žaludu ohlídat. Dodnes se tradují humorné zkazky o tom, že když nastoupil nový předseda dozorčí rady, tak zbývající členové dozorčí rady a odboráři se oháněli tím, jak byl pan Žaluda skvělý a jak měl výborný ukazatel EBITDA. A když se jich pan předseda zeptal, co ta EBIDTA je, vůbec to nebyli schopni říct (EBITDA je zisk před započtením úroků, daní a odpisů, zkratka z anglického názvu Earnings before Interest, Taxes, Depreciation and Amortization).

To je pozoruhodné...

My všichni, kteří něco víme o ekonomii, víme, že se jedná o terminus technicus, který kromě toho, že téměř nic nevypovídá o kvalitě hospodaření firmy, byl zneužit jako jedna ze zástěrek k zamlžení špatných výsledků hospodaření velkých korporací a že podobné mlhoviny, které vypouštěly velké firmy, stojí za tou celou globální krizí, kdy jsme u subjektů, které deklarovaly, že prosperují, zjistili, že vůbec neprosperují. Takže tito v uvozovkách odborníci, kteří ani nevěděli, co ta EBITDA je, schvalovali tučné odměny státním manažerům za vynikající EBITDA. V médiích jsme četli, že EBITDA u pendolin byla vysoce kladná, jak jsou v provozním zisku a tak dále, přitom sedm vlaků dělalo roční ztrátu okolo osmi set milionů korun. Takže já jsem byl vždy zvyklý, že se zvedla vlna kritiky z médií, kdykoli jsem někomu sáhl na penězovod. Bohužel velká část médií má u nás pověst, že jsou médii prodejnými a manipulativními jako ta EBITDA. Ta negativní jednostranná kampaň mě ale nesráží na kolena, protože jsem člověk, který miluje výzvy a má rád adrenalin.   

Čili příliš nevěříte nějaké deklarované objektivitě médií?

Všimněte si, jak všichni v tomto státě volají po kontrole těch, kteří rozhodují. Ptejme se ale, zda jsou kontrolována média veřejností při obrovské moci, jakou média mají. Jsem zvědav, jak si s tím poradí volič, který v posledních čtyřech velkých volbách vždy překvapil.