„Důchodci se v Česku necítí nic moc a to ani ti, co mají nad šest tisíc korun starobního důchodu. Je mi osmasedmdesát let, takže jsem důchodce a situace seniorů mě nesmírně štve,“ říká místopředseda bývalé Zemanovy vlády Egon Lánský. Volební sílu hodně přes dva miliony občanů by totiž neměla žádná politická strana přehlížet. A tak má v hlavě akci, která by na jejich složitou situaci upozornila.

Krylův důchodce

Jeho velkým kamarádem byl i písničkář Karel Kryl. „Kalhoty roztřepené na vnitřní straně, zápěstí roztřesené a seschlé dlaně, kterými žmoulá kůrku chleba, sebranou v pultu v závodce, tak teda říkejme mu třeba, důchodce,“ zpívá v písni Důchodce, jedné z nesmrtelných, Kryl. Ten ke konci života, zemřel v roce 1994, byl velmi nakloněn politice ČSSD. A jedním z lidí činných v tuzemském veřejném životě po sametové revoluci v roce 1989, kdo ho s ní seznámil, byl právě Egon Lánský.

„Karel byl velký člověk. Sblížili jsme se ve Svobodné Evropě v Mnichově. Okopávali mu tam dost schody. Občas mě přizval do svého pořadu a mezi jeho písničkami jsme si povídali o všem možném. Pak jsem se dost divil, že jeho songy v Československu skoro všichni znali. Mluvil lidem z duše,“ vzpomíná Lánský. Ten se nedávno vrátil z nemocnice a špatně slyší, přesto ParlamenntímListům.cz některé své myšlenky ohledně důchodců sdělil.

Lánského důchodce

Chtěl by totiž uspořádat důchodcovský happening před Úřadem vlády. „Když má někdo důchod šest tisíc korun měsíčně, tak z toho nemůže vyžít. A politické strany na to úplně serou. Nicméně je to tak obrovská volební síla, jak vy mladí říkáte, megasíla, že by s ní měly počítat. Každou středu bych proto před Úřadem vlády, kdy ministři jednají, postavil stolek, k němu posadil babičku s dědečkem, kteří by se střídali od rána do večera zhruba po hodině, nakoupil jídlo, co si za těch pár šupů od státu mohou dovolit, a zval kolemjdoucí, aby s nimi pojedli. Klidně do toho půjdu s partnerkou jako první, ale to by to někdo musel zorganizovat,“ slibuje Lánský.

Jako prvnímu o svém úmyslu dal vědět předsedovi Rady seniorů České republiky Zdeňku Pernesovi. „Nabídl jsem mu to, kýval, přijal to pozitivně, nikoliv nadšeně, ale zatím pro to nic neudělal. Nicméně to se musí udělat nyní a ne až po volbách. Některá strana by se určitě přidala, ale zatím na důchodce kašlou, přitom jde o největší sílu voličů v zemi,“ diví se. Nicméně Pernese analyzovat nechce, ale je zvědavý, jak s jeho nápadem ohledně těchto občanů naloží. Jasně varuje: „Všichni budete jednou penzisty. Uvědomte si to.“

Žádná vláda

„Vládu žádnou vlastně nemáme. Ti co tam sedí, jsou jakýsi dočasný záskok. Ostatně ve svobodné společnosti vlády nevládnou, nýbrž z pověření občanů mají zemi dočasně spravovat,“ dodává, ale přesto si myslí, že jeho akce by vzbudila pozornost jak politiků, tak i médií. Podle posledních počtů je v zemi příjemců starobního důchodu kolem 2,34 milionu. Průměrný důchod činí kolem jedenácti tisíc korun. „A strany by měly mít zájem ukázat, že jim o ně jde,“ doplňuje. Jeho bývalá mateřská strana ČSSD podle něj až tak jednoznačně v předčasných volbách nevyhraje, jak se nyní zdá, takže by měla zvážit nové strategie.

„Do partajní politiky se nepletu, to jsou většinou trapné sračky. Ale kdokoliv volby vyhraje, měl by začít společnost řádně spravovat, tedy vše překopat a vykydat ten hnus, co každý cítí. Sociolog Jan Keller, jenž většinou píše ostře, chytře a  srozumitelně, se nedávno v deníku Právo poněkud popletl, když rozdělil našince na pravici, levici a nasrance. Liberálové mu za řeč nestáli? Mně ale za řeč stojí,“ sdělí nakonec. Egon Lánský po srpnu 1968 odešel do Švédska. V cizině pracoval hlavně jako novinář. Do roku 1989 žil v exilu, pak se vrátil.