Málokdo by se po jmenování do prestižní funkce zabýval intenzívně myšlenkou na zrušení úřadu, do jehož čela usedl. Vrchní státní zástupkyně v Praze Lenka Bradáčová se však už před svým nástupem netajila tím, že je naladěna na stejnou notu jako exministr spravedlnosti Jiří Pospíšil a nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, kteří požadují zrušení vrchních státních zastupitelství a naopak zřízení Úřadu pro boj s korupcí.

Novela zákona o státních zastupitelstvích, která obsahovala zrušení vrchního stupně a naopak zřízení Úřadu pro boj s korupcí, se od odvolání Jiřího Pospíšila z funkce ministra spravedlnosti na jednání vlády dodnes nedostala. Že o ni není příliš velký zájem, potvrzují i slova náměstka ministra spravedlnosti pro legislativu Františka Korbela. Na mezinárodním semináři o speciálních prokuraturách pro boj s korupcí navrhl jako možné řešení nerušit vrchní stupně a udělat z nich Úřad pro boj s korupcí.

Státní zastupitelství musí kopírovat soustavu soudů

„To je pro mě nejhorší model,“ zareagovala okamžitě Lenka Bradáčová. „Proč to takhle striktně odmítá, tomu nerozumím. Vrchní státní zastupitelství už dnes vykonávají dozor nad závažnou hospodářskou kriminalitou, takže v zásadě by se jejich působnost rozšířila jen nepatrně a požadavky na vyšší počty lidí nebo materiální nároky by nebyly tak razantní,“ říká pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Koudelka, docent Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.

Sám bývalý náměstek nejvyšší státní zástupkyně není zrušení vrchního stupně ani trochu nakloněn. „Jsem toho názoru, že by vrchní státní zastupitelství měla existovat, protože kdyby byly zrušeny a zůstaly vrchní soudy, tak jsme evropskou raritou. Pak by totiž státní zastupitelství nekopírovalo soudní soustavu, ale podřizovalo by se organizaci policii, což není nikde v Evropě,“ upozorňuje Zdeněk Koudelka.

Lenost a profesní neschopnost se netýká úřadu, ale lidí 

Vrchní státní zastupitelství v Praze mělo pod vedením Vlastimila Rampuly pověst úřadu, kde se ožehavé kauzy zametají pod koberec V této souvislosti vyznívá trochu překvapivě zkušenost, kterou udělal nový náměstek Bradáčové Adam Bašný. Ten se nechal před kolegy slyšet, že si před svým nástupem představoval, že kauzy končily do ztracena ze zlého úmyslu, ale teď vidí, že to bylo z lenosti, profesní neschopnosti a byrokratické apatie.

„V každém úřadě jsou lidé, kteří jsou velmi pracovití, dále průměrní a také ti, co se trošku vezou. To není specialita nějakého konkrétního úřadu, tak je to v každém kolektivu. Navíc když se řekne lenost a profesní neschopnost, tak to není něco, co se týká úřadu, ale lidí. To bych se pak zeptal, když zrušíme Vrchní státní zastupitelství a státní zástupce přesuneme jinam, jestli by se změnila jejich pracovní výkonnost. Myslím si, že ne. Nejde o úřady, ale o konkrétní lidi,“ odmítá Zdeněk Koudelka takovou nálepku VSZ, která má možná vzbudit dojem zbytečné existence úřadu. 

Podle dnů u soudu státní zástupce hodnotit nelze

Podobně negativně jako slova o lenosti a profesní neschopnosti vyznívá pro Vrchní státní zastupitelství informace Lidových novin, že někteří jeho státní zástupci stráví u soudu jen dvacet dní ročně a sedmdesát procent podnětů přeposílají na kraje či okresy, protože jim věcně nepřísluší. „Práce státního zástupce nespočívá jenom v tom, že chodí k soudu, zvláště na těch vyšších stupních,“ reaguje pro ParlamentníListy.cz bývalý náměstek NSZ Zdeněk Koudelka.

Přitom upozorňuje, že ještě méně státních zástupců se k soudu dostane z Nejvyššího státního zastupitelství, protože mají jiné úkoly, než aby zastupovali obžalobu u soudu. „Jsou státní zástupci, kteří se zabývají například legislativou, metodikou nebo takzvaným dohledem, kdy kontrolují nižší stupně. Další se zabývají netrestní působností, takže to je další agenda, která nesouvisí s tím, že by se chodilo k soudu,“ vysvětluje Zdeněk Koudelka z Právnické fakulty MU v Brně.

Požadovat zrušení NSZ také nikoho ani nenapadne

Na vyšších stupních je agendy, která nesouvisí s chozením k soudu, více, na nižších stupních je nesoudní agendy méně a naopak více soudní agendy. „Jestli by mělo být nějakým argumentem, že jsou na úřadu státní zástupci, kteří k soudu nechodí nebo chodí velmi málo, tak by to určitě více platilo pro Nejvyšší státní zastupitelství než pro vrchní. A přitom jsem nikdy neslyšel, že by někdo chtěl Nejvyšší státní zastupitelství rušit,“ poznamenává Zdeněk Koudelka.