„Zajímavé je, že nás kontroluje kdekdo,“ pokračuje dále Zikmundová. „Supermarkety mohou klidně prodávat špatné ovoce a nic se jim nestane. Prostě jejich právníci je z toho vysekají, řetězce se odvolávají do nekonečna a jede se dál. My si nemůžeme dovolit, abychom měli problémy s kvalitou nebo s životním prostředím. Pokuty by byly doslova likvidační. A pokud se podíváte do zahraničí, tam je až o třetinu víc postřiků – a je to v pořádku.“

Velkým problémem je zaměstnávání brigádníků. Ti musejí projít zdravotní prohlídkou, která přijde na pětistovku. A jako sezonní dělníci v sadech či na plantážích jsou jen několik týdnů. Jestliže si ještě platí cestu autem, moc jim z toho nezbyde. A brát lidi z pracovního úřadu – jak potvrzují i další zemědělci – to chce, aby je někdo zaškolil a stál doslova „za zadkem“. Na to prostě není čas.

Nejlepší ministr byl Lux

„Nejlepší ministr zemědělství byl Josef Lux,“ vzpomíná dále Jana Zikmundová. „Ten byl z vesnice a rozuměl naší situaci. Naopak nejvíce se obrazně řečeno podepsal Jiří Palas, který vyjednal v Bruselu velmi špatné podmínky.  I díky němu se v konkurenci polských produktů ztrácíme.“

Nevážíme si domácích produktů

Podle Unie ovocnářů je každoročně zaznamenáván výrazný pokles české produkce. Například jablek se oproti roku 2011 sklidilo o téměř čtvrtinu méně. Vinu na tom mají také výkyvy počasí, ale především neustálé dovozy levných polských jablek, ale také dotovaného ovoce z Itálie a Rakouska, o zámořských zemích ani nemluvě. Podle Pavla Frída, regionálního předsedy Unie, dávají hypermarkety přednost velkým a nablýskaným jablkům, která mají silnou slupku, a proto se jen tak neotlačí.