Ač se Zemanovými kroky nesouhlasí a dokonce je považuje přímo za škodlivé, uznává jejich promyšlenost a politickou chytrost. „Politicky jde o hodně chytrý krok, ale z ústavního hlediska jednoznačně škodlivý,“ domnívá se profesor Přibáň. „Prezident nejednal protiústavně, naopak využil pravomoc, kterou mu Ústava výslovně poskytuje. Jeho postup však ukazuje, že ne každý krok, který je v souladu s textem Ústavy, je také z hlediska demokratické ústavnosti správný,“ pokračuje ve svém hodnocení.

A dále je rozvíjí: „V parlamentním režimu má vláda vzejít z většinové vůle Parlamentu, a ne z vůle prezidenta. Nevznikla tak vláda odborníků, ale prezidentská vláda. Jedná se o nebezpečný precedens, který bezprostředně ohrožuje nejen tradici českého parlamentarismu, ale i současný systém ústavních brzd a rovnováh.“

Jako tolik populistů před ním, i on se odvolává na to, že plní sliby voličům...

Právní odborník varuje před kroky prezidenta, směřujícími podle něj ke změně způsobu vládnutí, a před „populistickou demokracií“. „Současný prezident se přitom zásadním způsobem pokouší změnit ústavní režim bez toho, že by se jakkoli musel měnit text Ústavy. Jako tolik populistů před ním, se i on neustále odvolává na to, že byl zvolen přímo, a proto jen plní sliby vůči voličům. A to i přesto, že má po nedávných změnách Ústavy menší pravomoci než jeho předchůdci.“

V dnešních dnech vidíme, že krize stranické demokracie vede ke krizi parlamentní demokracie, píše profesor Přibáň. „Z Parlamentu se vytratil ústavní konsenzus. Krize parlamentarismu a parlamentních stran oslabených prezidentovým politickým a ústavním manévrováním je tak vážná, že by mohla vést k legislativní sebevraždě Parlamentu.“ Dále pak Přibáň spekuluje nad možností sebezničení Parlamentu a tím i parlamentarismu. „Jde o extrémní případ, kdy Parlament by sám sebe úplně zničil tím, že by zákonem prohlásil své pravomoci za ukončené a zrušil by i volební zákony umožňující volby do všech budoucích Parlamentů. Parlament by potom mohl všechny své pravomoci přesunout na nějaký jiný orgán, třeba úřednickou vládu nebo správní orgány nějaké korporace, jako je třeba ČEZ nebo dokonce ruský Lukoil,“ předestírá právník hypotetický černý scénář.

„Tím, že Poslanecká sněmovna nakonec odmítla dát 7. srpna 2013 důvěru prezidentově vládě, pomyslnou sebevraždu odložila, ale zůstávala na jednotce intenzivní péče. Záchranným krokem k uzdravení bylo rozpuštění sněmovny,“ raduje se Jiří Přibáň. „Z předčasných voleb, které se konají 25. a 26. října 2013, musí vzejít nový zákonodárce, jehož vůli bude prezident respektovat. Jen tak lze znovu oživit ústavní parlamentarismus, k jehož těžkému úpadku u nás v posledních letech došlo,“ uzavírá autor.