Zatížen několika exekucemi přežívá den ode dne, měsíc od měsíce. Občas najde nějakou brigádu, ale podle něj už je práce čím dál méně. Navíc je prý za pár korun. Pracující Ukrajinci jsou vděčni za pár tisícovek, a tak se nabourává finanční zázemí pro nízkopříjmové občany.

Na Cikány si dovolují

„Nemám žádnou práci,“ hodnotí svoji současnou situaci Štefan Matásek, kterému je něco přes třicet let. „V táborském supermarketu už nedělám, tam jsem se pohádal, protože mně tam řekli, že jsem Cikán. Tak jsem vedoucí někam poslal a ona mi řekla ‚vypadni, ty smrade černej‘, a bylo to. Řekl jsem o tom vedení marketu, těm to bylo jedno. Tak jsem šel…“ konstatuje smutně.  

„Bolí mne břicho, jak nejím, nepiju, tak maximálně vodu z kohoutku, já tady na ubytovně nemám vůbec nic,“ konstatuje dál pro ParlamentníListy.cz. Zrovna v tyto dny má krizi – co bude dělat, netuší. Všechny charity a další podobné prostory jsou obsazené a má svoji určitou hrdost. Nebude si hlídat pár svých osobních věcí někde na charitativní ubytovně s několika neznámými lidmi na pokoji. Kolikrát se už prý stalo, že se tam okradli…

Říká se tomu: Od čerta k ďáblu

„Úřad práce mne posílá na adresy, ale tam mne nechtějí. Posledně jsem byl v Yazaki na Borských polích, pak v Daikinu a nic. Já potřebuji bydlení přece. Přes agenturu je to samé úkáčko, všechno je plné,“ stěžuje si dále Matásek. „Tady jsou všude Ukrajinci a hodně ostatních lidí je na ulici, protože nemají kde přenocovat. Já jsem úplně hotovej a nevím, co dál. A nechci žádný šméčka, mít problémy s policajty,“ říká významně.

Problém je se i dostat z Tábora do Plzně. „To jsou čtyři stovky na vlak a to mi ještě někdo půjčí,“ naráží tak na pravidelné návštěvy na Úřadu práce v Plzni, aby vůbec nebyl vyřazen z evidence. Výsledek je ale žalostný. „Já jsem teď bez prostředků. Co si člověk koupí za osm stovek, které někde sežene? Nějaké pití, chleba, máslo, salám, cigarety. Cigaretu mně občas někdo dá. Nemám moc věcí na sebe. Já už to prostě nedávám, psychicky jsem na dně, přemýšlím jen, kde co sehnat,“ konstatuje smutně se stoickým klidem.

Štefan Matásek