Stejné pocity má bývalá ředitelka odboru kontroly Ministerstva zemědělství Ludmila Klofová, která na počátku 90. let řešila stížnosti zoufalých restituentů, kteří se marně domáhali vrácení svého majetku od tehdejších JZD. A mnozí ho dodnes, ani po dvaceti letech, zpět nedostali.

Stát měří dvojím metrem

Na restituce soukromým majitelům půdy a církvi bere stát zjevně dvojí metr. Uznávaný lékař z pražského IKEM Jan Pirk to v pondělní MF Dnes dokazoval na příkladu své rodiny.  Za pozemek v centru Prahy na Žižkově, který jeho rodině sebrali, žádal v 90. letech náhradní pozemky v Hrdlořezích. Ale u státního Pozemkového fondu nepochodil, bylo mu nabídnuto jen finanční vyrovnání v původní ceně pozemků v době jejich ukradení, tedy 80 haléřů za metr čtvereční. „Dodnes naše nároky nebyly vyrovnány,“ kritizuje a poukazuje na zcela jiný přístup při vracení majetku církvím a finančních náhradách, které se mají vyplácet v tržních cenách.

Čtyři miliardy korun byly pro stát moc, na 134 miliard korun má

Nevypořádané restituce má dodnes kolem deseti tisíc lidí, kteří si nárokují zemědělskou půdu v celkové hodnotě čtyř miliard korun. Co je to proti více než 134 miliardám korun, které mají dostat od státu církve a náboženské společnosti? Přesto když se před časem Svaz restituentů v zemědělství obrátil na premiéra Petra Nečase i Ministerstvo zemědělství, aby stát zajistil finanční vyrovnání těm, kteří nemohou kvůli převodu majetku z bývalých zemědělských družstev získat zpět majetek, který jim byl ukraden, premiér jim odpověděl: „Zajisté uznáte, že nyní, kdy vláda a parlament přijímají vesměs nepopulární úsporná opatření, nelze zatížit státní rozpočet dalšími výdaji v řádu několika miliard.“ A zanedlouho prosadil vrácení majetku církvím v hodnotě 134 miliard korun.

Všechny restituce mají probíhat podle stejných zákonů

Rozdílný přístup k ukradenému majetku vadí i bývalé ředitelce odboru kontroly Ministerstva zemědělství. „Restituce církevního majetku mají probíhat podle stejných zákonů jako při nápravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku,“ je přesvědčena Ludmila Klofová. Ale to se zjevně neděje, církve jsou zvýhodněny proti ostatním restituentům. Proč platí jen pro církve argumenty předsedy ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny Marka Bendy, že „co bylo ukradeno, má být vráceno.“

SLEDUJEME téma: Miliardy pro církve

Víra ve spravedlnost vzala brzy za své

Klofová vzpomíná, jak původní vlastníci vzdávali marný boj o komunisty ukradený majetek, a za pakatel svůj nárok přenechávali dravým podnikatelům, kteří měli většinou dobré vztahy na Pozemkový fond. Ti na rozdíl od rodiny kardiochirurga Pirka nebo tisíců zemědělských restituentů dokázali náhradou za zastavěnou půdu získat lukrativní pozemky nebo budovy. „Při schválení zákona o půdě v roce 1991 mnozí původní hospodáři, i díky euforii sametové revoluce, věřili ve spravedlnost. A jaký byl výsledek? Do nekonečných, léta trvajících jednání na centrálních úřadech státní správy začali vstupovat novodobí podnikatelé, nabízející své služby,“ popisuje marný boj tisíců drobných majitelů zemědělské půdy.

Organizované akce za spolupráce státem placených úředníků

Závěr byl podle exředitelky jasný. Mnozí, často již letití restituenti boj o svůj původní majetek a chuť hospodařit vzdali a svoje nároky těmto „podnikatelům“ prodali. „Samozřejmě často za cenu, za jakou se dle zákona o půdě vyplácely restituční náhrady, tedy v účetní hodnotě majetku ke dni účinnosti zákona, tedy k 24. červnu 1991. To znamenalo kolem 3 korun za metr čtvereční orné půdy, nejdůležitějšího zdroje obživy! Obdobné a mnohdy pro spekulanty ještě výhodnější byly postupy při náhradních restitucích. Tyto aktivity již byly organizované tak, že si spekulanti mohli na Pozemkovém fondu náhradní pozemky vybírat. Vždyť šlo o organizované akce za spolupráce státem placených úředníků!,“ potvrdila ParlamentnímListům.cz Ludmila Klofová, která si za kritiku podobných praktik na Ministerstvu zemědělství, tehdy řízeném předsedou KDU-ČSL Josefem Luxem, vysloužila jako nepohodlná osoba odvolání z funkce.

Místo pšenice rostla satelitní městečka

Podle exředitelky odboru kontroly Ministerstva zemědělství je zřejmé, že skupování restitučních pozemků nebylo z důvodů bohulibých, ale především pro snadné obohacení. „A tak tito spekulanti skupovali půdu kolem velkých měst a hlavně v blízkosti Prahy, aby ji změnou územních plánů proměnili na artikl finančně daleko výhodnější, na plochy pro podnikání či bydlení. I začali na těchto území místo pšenice vyrůstat tzv. podnikatelská baroka k bydlení v příměstských satelitech, bez patřičné infrastruktury a dopravní dostupnosti, nebo obrovská obchodní centra. K čemu jsou pole, když se dají potraviny dovézt!?“ dodává.  

Dnes už plody této centrálně pardonované politiky sklízíme podle Ludmily Klofové v podobě nekvalitních a drahých potravin z ciziny. „A obyvatelé satelitních městeček? Jistě by mnozí rádi svoje architektonicky nevkusné domy prodali, kdyby o ně však byl zájem,“ konstatuje.

Na církevní restituce nastoupí ještě zkušenější parta spekulantů

Bývalá vysoká státní úřednice je přesvědčena, že  na církevní restituce „nastoupí“ mnohem zkušenější parta obdobných podnikatelů v realitách než před dvaceti lety. „Jistě posílená i jistotou, že lichva a spekulace u nás trestné nejsou. A tak můžeme očekávat rozprodávání lesů pro jejich jednorázové vytěžení, rozprodávání polí pro jejich obestavění a rozprodávání historických objektů pro jejich přestavění na hotely či vily. A je otázkou, kdo tentokrát bude za jaký konec provazu tahat. Neboť těžko se církevní představitelé vyznají v ekonomice a podnikání. Je proto otázkou, zda ty dva konce provazu nebudou držet titíž. Což v této zemi nebude ojedinělé,“ netají se pesimistickými prognózami budoucnosti Ludmila Klofová.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.