V podstatě stabilitu v nestabilitě a vedle roztříštěnosti politické scény zřejmě i vznik frakcí uvnitř těch tradičních. To se může hodit prezidentovi.

Buď skluz do poloautoritářského národovectví spolu s růstem nespokojenosti a populisticko-radikálních směrů jako v Maďarsku, nebo varianta Polska, jemuž se podařilo překonat národovecký a antievropský styl bratří Kaczynských a nyní je silným evropským hráčem. Tak vidí po volbách dva možné scénáře české demokracie francouzský politolog Jacques Rupnik, někdejší poradce prezidenta Václava Havla. Jak ParlamentníListy.cz zjistily, v politologické kotlině se s jeho názory o tom, po kom se budeme „opičit“, v mnoha aspektech očividně mnozí ale úplně neshodnou.

Namícháme si koktejl populismu? Bude to odvar

Například podle bojovníka za demokratické principy a proti korupci zejména v dotační kauze ROP Severozápad, iniciátora krajského referenda „Platit musí viníci“ Leo Steinera (lídr KDU-ČSL v Ústeckém kraji), mají Češi v povaze hledat si vlastní cesty a řešení, ale vesměs řešení komplikovaná, že se v nich leckdy ztratí. „Rovněž jsou málo odvážná a dokonce, i když není třeba, tak jsme papežštější než papež. Takže se vydáme cestou průměrnosti a šedosti, tedy namícháme si koktejl populismu, extrémismu a nacionalismu. Nikdy ne ovšem tak silný, abychom se z toho opili a znemožnili,“ popisuje metaforicky Leo Steiner, který uznává, že takový koktejl ovšem není úplně špatný. „Bývá celkem úspěšný.  Ovšem nikdy není vynikající,“ upozorňuje.

Prezident bude zvýhodněn

Politolog Jan Kubáček se s tím, že Česká republika opět půjde cestou následovnictví, s francouzským kolegou ztotožňuje. Ale rozhodně to podle něj nebude po vzoru Maďarska či Polska, ale spíše Rakouska.