Akce se nakonec nekonala uvnitř bohémské umělecké kavárny – pořadatelé nakonec dali zájemcům větší prostor a přesunuli je pod širé nebe. Zde profesor umění mluvil o kvadratuře kruhu, zpoplatnění vysokých škol nebo vyšňořených rockerech ve šlechtickém stavu.

Více reportáží ZDE

Politika je sociální umění. Opravdu?

Divadelní kavárna mosteckého kulturního stánku v centru města se zaplňuje lidmi. Najít v davu neznámých tváří kandidáta na prezidenta, který budí pozornost svým zjevem, není problém. Jeho vzhled vybočuje natolik, že přes stokrát omílané debaty o vhodnosti potetované tváře v roli hlavy státu se otázka po estetice jeho vzezření objevila v diskuzních dotazech. Ty nakonec nezazněly uvnitř lokálu, ale před ním venku. Iniciativa Postavte se za Vladimíra sem přijela z obdobné akce v Chomutově, pokračovat bude do Loun.  „Občanská iniciativa, která mě vyslala na cestu, konvenuje s mými názory. Já na tu cestu půjdu,“ zdůvodnil, proč kandidaturu – jako zatím jediný občanský kandidát – přijal.



„I v umění musíte vytvořit jakousi judikaturu, pravidla, zákonitosti, a v tom je určitá podobnost s politikou,“ nadhodil paralely mezi světem, v němž tvoří a světem, který je na první pohled bohémům na hony vzdálený. Že tomu tak není, podložil i citátem „Politika je sociální umění“.

„Občanská společnost vysílá signál, že se něco mění. Stát by měl být nástrojem občanů. Dnes je ale u nás spíše v rukou zájmových skupin, kterým do občanů nic není. A kocovina narůstá,“ mluví o svých představách adekvátního vnímání demokratické společnosti. „Dokud si občané neuvědomí, co mohou, nic se nezmění. Má-li být stát jejich nástroje, musí s ním umět nakládat a vědět, co od něj mohou očekávat. Dnes zjišťuji, že lidé ani neví nic o volbách, o kampani na prezidentské kandidáty a dokonce ani netuší, že mohou podepsat i vícero petičních archů – je dobré, když nás bude víc na startu,“ upozorňuje na neznalost veřejnosti, která ale oproti tomu naprosto přesně ví, kdo komu dal facku a co právě dělá Iveta Bartošová, ale v některých věcech zcela očividně je spíše nástrojem oněch zájmových skupin.

A co říkáte na placení „vejšek“, pane profesore?

Vladimír Franz na severu Čech předvedl, že je bezesporu dobrý rétor, poznamenaný profesorským přednášením. Jeho umělecký talent je zřejmý i ve způsobu, jakým při hovoru k publiku užívá barvitých metafor. Pořadatelé „dovolili“ přítomným položit mu kolem deseti dotazů. Ty zodpověděl leckdy velmi diplomaticky, každopádně vždy bez mrknutí oka, ať šlo o názory z osobní roviny či ekonomické postoje.

Jeho působení na akademické půdě vysloveně vybízelo přítomné studenty k otázce na zpoplatnění vysokých škol. Zazněla jako jedna z prvních. „Jako vysokoškolského profesora mě v této oblasti trochu děsí jedna věc: Jako by každý týden v každé vesnici vznikla nová univerzita... Nemyslím si, že je to nezbytné. Chraňbůh, abych bránil vzdělání, ale někdo si založí obor s poutavým názvem, Eskatologie piva nebo Fotomasáž – to jsem si teď vymyslel-, a na to se slyší, na to se dostanou dotace a pak nějaká škola v Jevíčku je na tom stejně jako Karlova univerzita. A pokud to do dvou let v Jevíčku neskrečujou, tak je to přeci celé divné,“ rozmluvil se na téma, které jej bezesporu nenechává chladným.

U poplatků nevěří, že by šly skutečně řádně k vysokým školám a že by jim pomohly. Další otázkou podle něj je, kde na to mají studenti brát v dnešní době, kdy je problém jakoukoliv brigádu sehnat. „Nehledě na to, že půjčkami nakonec možná pomůžeme jen bankám,“ dodává.