Akce se nakonec nekonala uvnitř bohémské umělecké kavárny – pořadatelé nakonec dali zájemcům větší prostor a přesunuli je pod širé nebe. Zde profesor umění mluvil o kvadratuře kruhu, zpoplatnění vysokých škol nebo vyšňořených rockerech ve šlechtickém stavu.
Více reportáží ZDE
Politika je sociální umění. Opravdu?
Divadelní kavárna mosteckého kulturního stánku v centru města se zaplňuje lidmi. Najít v davu neznámých tváří kandidáta na prezidenta, který budí pozornost svým zjevem, není problém. Jeho vzhled vybočuje natolik, že přes stokrát omílané debaty o vhodnosti potetované tváře v roli hlavy státu se otázka po estetice jeho vzezření objevila v diskuzních dotazech. Ty nakonec nezazněly uvnitř lokálu, ale před ním venku. Iniciativa Postavte se za Vladimíra sem přijela z obdobné akce v Chomutově, pokračovat bude do Loun. „Občanská iniciativa, která mě vyslala na cestu, konvenuje s mými názory. Já na tu cestu půjdu,“ zdůvodnil, proč kandidaturu – jako zatím jediný občanský kandidát – přijal.
„I v umění musíte vytvořit jakousi judikaturu, pravidla, zákonitosti, a v tom je určitá podobnost s politikou,“ nadhodil paralely mezi světem, v němž tvoří a světem, který je na první pohled bohémům na hony vzdálený. Že tomu tak není, podložil i citátem „Politika je sociální umění“.
„Občanská společnost vysílá signál, že se něco mění. Stát by měl být nástrojem občanů. Dnes je ale u nás spíše v rukou zájmových skupin, kterým do občanů nic není. A kocovina narůstá,“ mluví o svých představách adekvátního vnímání demokratické společnosti. „Dokud si občané neuvědomí, co mohou, nic se nezmění. Má-li být stát jejich nástroje, musí s ním umět nakládat a vědět, co od něj mohou očekávat. Dnes zjišťuji, že lidé ani neví nic o volbách, o kampani na prezidentské kandidáty a dokonce ani netuší, že mohou podepsat i vícero petičních archů – je dobré, když nás bude víc na startu,“ upozorňuje na neznalost veřejnosti, která ale oproti tomu naprosto přesně ví, kdo komu dal facku a co právě dělá Iveta Bartošová, ale v některých věcech zcela očividně je spíše nástrojem oněch zájmových skupin.
A co říkáte na placení „vejšek“, pane profesore?
Vladimír Franz na severu Čech předvedl, že je bezesporu dobrý rétor, poznamenaný profesorským přednášením. Jeho umělecký talent je zřejmý i ve způsobu, jakým při hovoru k publiku užívá barvitých metafor. Pořadatelé „dovolili“ přítomným položit mu kolem deseti dotazů. Ty zodpověděl leckdy velmi diplomaticky, každopádně vždy bez mrknutí oka, ať šlo o názory z osobní roviny či ekonomické postoje.
Jeho působení na akademické půdě vysloveně vybízelo přítomné studenty k otázce na zpoplatnění vysokých škol. Zazněla jako jedna z prvních. „Jako vysokoškolského profesora mě v této oblasti trochu děsí jedna věc: Jako by každý týden v každé vesnici vznikla nová univerzita... Nemyslím si, že je to nezbytné. Chraňbůh, abych bránil vzdělání, ale někdo si založí obor s poutavým názvem, Eskatologie piva nebo Fotomasáž – to jsem si teď vymyslel-, a na to se slyší, na to se dostanou dotace a pak nějaká škola v Jevíčku je na tom stejně jako Karlova univerzita. A pokud to do dvou let v Jevíčku neskrečujou, tak je to přeci celé divné,“ rozmluvil se na téma, které jej bezesporu nenechává chladným.
U poplatků nevěří, že by šly skutečně řádně k vysokým školám a že by jim pomohly. Další otázkou podle něj je, kde na to mají studenti brát v dnešní době, kdy je problém jakoukoliv brigádu sehnat. „Nehledě na to, že půjčkami nakonec možná pomůžeme jen bankám,“ dodává.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lucie Bartoš