V tomto vydání uzavřeme náš miniseriál, ve kterém jsme postupně dali prostor již osmi vedoucím klubů seniorů. Posledním klubem, s jehož činností nás jeho vedoucí seznámí, je Klub seniorů II. O krátké vyjádření jsme poprosili také zástupce starosty Aleše Marečka, do jehož kompetence spadá kromě oblastí dopravy a životního prostředí také oblast sociální.
Milada Tomašovičová, vedoucí Klubu seniorů II
Náš klub zahájil svou činnost v roce 1999 (krátce poté, co vznikl Klub seniorů I, kde je od počátku vedoucí paní Svatava Bulířová). U jeho zrodu byli vedoucí sociálního odboru Rudolf Nechvátal, jeho kolegyně Věra Matoušková a Eva Vyšná a také první vedoucí klubu paní Věra Vávrová. Od roku 2002 vedu klub já. Myslela jsem, že to bude jen na kratší dobu, teď mám ale pocit, že mám vedení klubu na doživotí . Na druhou stranu musím uznat, že mě ta práce baví. Když má člověk co dělat, může být v kolektivu, nemusí trávit čas koukáním z okna a nemá vlastně ani čas stárnout.
Scházíme se každé úterý od 13 do 16 hodin v Domě sociálních služeb Lukáš v Trávníčkově ulici 1746. Dnes má klub 46 členů, ale zájemců je čím dál víc. Bohužel je nemohu přijmout, protože do klubovny se vejde jen 40 lidí. Kdybychom se sešli úplně všichni, což se „naštěstí“ nestává, pár lidí by asi muselo stát.
A program našich schůzek? Zhruba dvakrát do měsíce si objednáváme hudbu – v únoru to byl například country orchestr, v březnu jsme slavili MDŽ s Václavem Vomáčkou. Jindy máme přednášky, kdo měl zájem, přihlásil se na počítače, provádíme cvičení paměti, chodíme plavat, cvičíme na židlích... Když je hezky, jdeme na zahradu, kde máme k dispozici několik cvičebních prvků. Jen mě mrzí, že nemůžeme hrát pétanque. Dokonce jsme už měli tříčlenné družstvo. Ale hraje se v úterý, kdy máme klub, takže smůla. Samozřejmě se účastníme všech akcí, které pro seniory pořádá radnice. A není jich málo. Ráda bych zmínila jednu „specialitu“. Od roku 2002 organizuji každoročně pro zhruba 30 – 35 zájemců (ze všech klubů) týdenní rekreaci.
A že jsme toho za těch dvanáct let už projeli a zažili. O činnosti našeho klubu hodně vypovídají kroniky. Tu první jsme začali psát hned v roce 1999, dnes už dění v našem klubu zaznamenávám do kroniky s pořadovým číslem čtyři.
Aleš Mareček, zástupce starosty
Když jsem nastoupil do funkce zástupce starosty, tak tady už působilo sedm klubů seniorů. Dnes jich je devět a jsem přesvědčen, že toto číslo není konečné. To, že věkovým průměrem stále patříme mezi nejmladší městské části Prahy, nemění nic na tom, že i na třináctce populace stárne. Demografická mapa je zkrátka neúprosná.
Lidé vyššího věku ale nechtějí jen nečinně sedět doma, mají zájem o kulturu, vycházky, výlety, o veškeré dění. Co mě ale přece jen trochu překvapilo, je skutečně velký zájem o turistické a sportovní akce. A teď hovořím také o seniorech ve věku okolo osmdesátky. Jsou úžasní, i v tomto pokročilém věku se snaží udržovat se v kondici a aktivně se zapojovat do všech klubových aktivit.
Musím uznat, že činnost klubů seniorů je nezastupitelná. Každý má svůj program a své zaměření. Týden co týden nabízejí členům pestrý program, ale také možnost seznámit se, popovídat si. Lidé tam zkrátka našli společnou řeč, rádi tam chodí a to je důležité. Městská část, Středisko sociálních služeb Prahy 13, ale také Kulturní dům Mlejn se snaží pro naše seniory připravovat řadu akcí a programů a samozřejmě v tom budeme pokračovat i nadále. Uděláme maximum, abychom co největšímu počtu seniorů umožnili scházet se, jak napovídá název článku, aby nikdo nemusel být sám.
Abychom zjistili, jak se tady seniorům žije, jak by chtěli trávit svůj čas, jaké potřebují sociální služby a pomoc, provedli jsme v závěru loňského roku dotazníkové šetření. Jeho výsledek nám pomůže lépe určovat priority nejen v oblasti sociální, ale i zdravotní a zájmové.
Eva Černá
