chtěl bych obrátit vaši pozornost na bezpečnostní rizika spojená s každou rozsáhlou migrací. Zneužití masových pohybů civilního obyvatelstva jako psychologické a taktické zbraně má poměrně krátkou historii. Poprvé k ní sáhlo nacistické Německo v roce 1940 při napadení Francie. Váleční uprchlíci tehdy zahltili komunikace a znemožňovali manévrování francouzské armády.
Totéž ve větším a brutálnějším měřítku použila Rudá armáda ve východních Prusku o čtyři roky později. Od té doby je vynucená migrace civilistů součástí všech operací spojených s tím, co dnes nazýváme hybridní válkou. To je však jen jedna strana problému.
Ta druhá souvisí s faktem, že kromě obyvatel bezprostředně ohrožených válečnými událostmi se jako první stěhují lidé z okraje společnosti, případně ti, kteří o ekonomické migraci již dříve uvažovali. V případě ukrajinských uprchlíků statistika ukazuje, že ze zhruba 15 milionů vnitřních migrantů jich polovina zůstává na ukrajinském území, druhá polovina zvolila azyl za hranicemi své země. V případě České republiky se zatím jedná asi o 350 tisíc uprchlíků.
Absolutní většina z nich - téměř 90 % - jsou ženy a děti. Ty opravdu nepředstavují žádné bezpečnostní riziko ani pro vlastní komunitu, ani pro Českou republiku. Ďábel se vždy skrývá v detailu. V tomto případě mezi 40 tisíci příslušníků migrující ukrajinské mužské populace. Jistá část z nich z hlediska ukrajinských zákonů pobývá u nás nelegálně. Když vypukla ruská agrese, všichni občané mužského pohlaví, kterým je více, než 18 a méně, než 60 let, nesmějí bez zákonem stanovených výjimek opustit území Ukrajiny.
Zmiňuji se o tom proto, že existují psychologické mechanismy, které ukazují, že když někdo poruší první pravidlo, první zákon, je pro něho velmi jednoduché porušit i ty další. A to už se ději. Policie a pracovnici organizací, které ukrajinským uprchlíkům pomáhají, poukazují například i dezinformování, zneužívání či okrádání nejzranitelnějších migrantů ze strany ukrajinských zločineckých struktur.
Navíc zde máme před očima čítankový příklad operace ruských tajných služeb provozovaný dle scénáře známého z podzimu loňského roku z hranic Běloruska s Lotyšskem a Polskem. Použití kulturně odlišné organizované migrace má narušit dosavadní kladný stav Čechů k ukrajinským uprchlíkům. Mimo jiné také názorně ukazuje, jaký problém z hlediska veřejného mínění přestavuje dávková turistika.
Když se dívám na tyto neřešené negativní jevy, tak naprosto nechápu žádost vlády o prodloužení nouzového stavu. Proč chcete něco, co nedokážete v praxi využít. Migranti představují bezpečnostní riziko. Přestavující bezpečnostní riziko tvoří pouhých několik procent mezi válečnými uprchlíky. Ve spolupráci s ukrajinskými autoritami je naše úřady a bezpečnostní složky mohou snadno identifikovat a některým problémům následně zabránit.
Bohužel vláda a pod jejím vedením také státní správa se až doposud k migrační krizi chová spíše jako nadšená neziskovka, která má jediný zájem - štědře pomáhat. Proto se jí už podařilo částečně prohospodařit nadšení a důvěru českých občanů. Když k tomu připočtu dosavadní vládní historickou reakci na kritiku ze strany opozice, obávám se, že pokud vznikne nějaký seznam osob představujících bezpečnostní riziko, pravděpodobnost, že na něm místo lidí podezřelých z příslušnosti k ruskojazyčnému organizovanému zločinu, budou spíše kritici vládní migrační politiky, je opravdu vysoká. Nevylučuji, že tímto choulostivým úkolem vláda pověří nějakou neziskovku typu Evropských hodnot či spolek cz.nick (?).
Děkuji.
