V prvé řadě jde o výrazné zvýšení daňových slev. Většina z nich se nezvyšovala již neuvěřitelných třináct let, přestože ekonomická situace je, zejména kvůli vývoji inflace, růstu cen a základních životních nákladů, již úplně někde jinde než tehdy.

Svým návrhem se proto snažíme o náprava tohoto neúnosného stavu, kdy došlo
k výraznému oslabení samotného základního účelu a smyslu daňových slev - a kdy je jejich působení ve směru ke zvýšení čistého příjmu daňových poplatníků stále nižší a méně citelné. A zadruhé mi samozřejně jde o významné snížení přímé daňové zátěže pro všechny daňové poplatníky-fyzické osoby výrazněji pak pro manžele, potažmo pro rodiny.

Snižme daňové slevy!

Navrhuji tedy zvýšení základní slevy na poplatníka na 37 260 Kč ročně
(tzn. na 3 105 Kč měsíčně).A v zájmu posílení podpory institutu rodiny
a manželství a jejich ekonomického a sociálního postavení ve společnosti pak navrhuji zvýšit na jedenapůlnásobek současného stavu, tedy na 37 260 Kč ročně, i slevu na manžela (resp. manželku) daňového poplatníka žijícího s ním
ve společné domácnosti, a to souběžně s jedenapůlnásobným zvýšením hranice ročních příjmů tohoto manžela (manželky) – na 102 000 Kč ročně - do které je tuto slevu možné uplatnit.

Mj. i proto, aby na tuto slevu dosáhly i všechny pracující rodiny, kde matka čerpá tzv. mateřskou dovolenou a pobírá dávky peněžité pomoci v mateřství.

Dále navrhuji zvýšení všech dalších slev na dani z příjmu fyzických osob,
u kterých k poslední úpravě došlo v roce 2008:

U základní slevy na invaliditu, je-li poplatníkovi přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního nebo druhého stupně, a to z 2 520 Kč na 5 040 Kč ročně.

U rozšířené slevy na invaliditu, je-li poplatníkovi přiznán invalidní důchod  pro invaliditu třetího stupně, a to z 5 040 Kč na 10 080 Kč ročně.

U slevy pro držitele průkazu ZTP/P z 16 140 Kč na 24 210 Kč ročně.

A u slevy pro (pracujícího) studenta po dobu, po kterou se soustavně připravuje

na budoucí povolání studiem nebo předepsaným výcvikem, a to ze 4 020 Kč 
na 8 040 Kč ročně.

Důležitým motivem této skupiny navrhovaných úprav je pomoc našim zdravotně handicapovaným spoluobčanům, jejichž příjmy z invalidních důchodů jsou vesměs velmi nízké a tyto osoby musí k zajištění slušné životní úrovně dále pracovat či živnostensky podnikat. Proto je efektivní cestou ke zvýšení jejich čistých příjmů právě zvýšení daňových slev, což je de facto snížení daně z příjmu svého druhu. Zvýšení roční daňové slevy na studenta pak má za cíl finančně ocenit a zvýhodnit pracující studenty a také částečně pomoci jejich rodičům a rodinám, zejména těm sociálně a příjmově slabším.

Pomoc pracujícím rodinám

Druhou skupinu daňových legislativních návrhů, které jménem hnutí SPD předkládám, představuje zvýšení jednotlivých daňových zvýhodnění
na vyživované dítě pro pracující rodiče.

Navrhuji, aby se tato zvýhodnění zvýšila z dosavadních 15 204 Kč na 30 408 Kč ročně na jedno vyživované dítě, z 22 320 Kč na 38 808 Kč ročně na druhé vyživované dítě a konečně 27 840 Kč na 96 816 Kč ročně na třetí a každé další vyživované dítě.

Cílem tohoto návrhu je dosáhnout snížení daňové zátěže – a tím i významného zvýšení čistých příjmu -  pro pracující rodiče a jejich rodiny a domácnosti, výrazné zvýšení motivace pro zakládání rodin, a to hlavně rodin s více dětmi – a v neposlední řadě též snaha o to, aby pracující rodiče, a to nejen rodiče-samoživitelé, byť jejich životní situace je v tomto ohledu nejtěžší, nebyli nuceni žádat o dávky státní sociální podpory či o sociální dávky pomoci v hmotné nouze proto, aby zabezpečily základní životní potřeby a slušný život pro své děti.

Samozřejmě se jedná i o opatření, které povede ke dlouhodobému zvýšení porodnosti v České republice, což je jednoznačně žádoucí a potřebný vývoj. Jedná se o klíčový veřejný zájem ve smyslu budoucího pozitivního vývoje české společnosti tak, aby byly zajištěny stabilní, udržitelné a dostatečné zdroje financování sociálních transferů.

Na prvním místě pak financování tzv. mandatorních sociálních výdajů, především důchodů všech typů a také pojistných sociálních dávek i dalších součástí systému naší sociální politiky. Bez toho, aby si na tyto služby museli čeští občané připlácet z vlastních kapes.

Navrhovaná opatření by přinesla pracujícím rodičům jednoho či dvou dětí ročně desítky tisíc korun čistého příjmu navíc oproti současnému stavu, u rodičů pečujících o tři a více dětí by to již bylo zlepšení jejich příjmové situace o více než 100 tisíc korun ročně.

Podpořme zejména pracující s nižšími příjmy

Třetím legislativním návrhem v daňové oblasti, který jsem nyní za hnutí SPD předložila, je projekt systémové pomoci nízkopříjmovým zaměstnancům a živnostníkům (a jejich rodinám), který by jim umožnil reálně profitovat ze zvyšování daňových slev a daňových zvýhodnění na děti, která navrhuji v samostatných předlohách.

Cílem tohoto systémového opatření je odstranění diskriminace daňových poplatníků s nižšími pracovními příjmy v přístupu k možnosti efektivního využití daňových slev a daňových zvýhodnění -  resp. v přístupu k tzv. daňovému bonusu s těmito daňovými slevami a daňovými zvýhodněními spojeným.

Daňový bonus je de facto zápornou daní, neboli vratkou daně z příjmu. Nárok na něj vzniká daňovému poplatníkovi tehdy, je-li jeho daňové zvýhodnění odvozené od počtu dětí, které vyživuje, vyšší než daň vypočtená z jeho příjmu. Bohužel, doposud na něj nemají nárok ti daňoví poplatníci, u nichž je jejich daňová povinnost nižší než součet daňových slev, na něž mají nárok. To chci svým návrhem změnit.

Jde mi tedy o pomoc nízkopříjmovým pracujícím v tom smyslu, aby mohli reálně využít efektu zvyšování daňové slevy na poplatníka, ke které dochází letos a v příštím roce. A kterou chceme nadále zvyšovat i do budoucna.

To jim nyní neumožňuje právě to ustanovení zákona o daních z příjmu, které ohraničuje výši čerpání slevy na dani výší daňové povinnosti poplatníka. A tudíž u daňových slev neexistuje možnost dosáhnout na daňový bonus obdobným způsobem, jako je tomu v případě daňových zvýhodnění na děti, kdy v případě, že je nárok na toto daňové zvýhodnění vyšší než vyměřená daňová povinnost, je tento finanční rozdíl daňovému poplatníkovi vyplacen.

Nízkopříjmoví pracující občané plnící si řádně všechny své daňové a odvodové povinnosti vůči státu rovněž nesmí být žádným způsobem diskriminováni v samotném přístupu k oněm daňovým bonusům, což se nyní rovněž děje.

Navrhuji proto jednak v zákoně o daních z příjmu umožnit „překlopení“ daňové daňových slev do daňového bonusu – po vzoru fungování mechanismu daňových zvýhodnění na vyživované děti.

A dále navrhuji odstranit ze zákona překážku pro vznik nároku na uplatnění daňového bonusu v podobě podmínky minimální hranice ročního příjmu – která je nyní nastavena ve výši šestinásobku minimální mzdy. A stejně tak navrhuji zrušit i podmínku minimální hranice měsíčního příjmu pro nárok na daňový bonus, definovanou nyní výší poloviny aktuální (měsíční) minimální mzdy.

Tyto úpravy by napříště umožnily dosáhnout na daňový bonus např. i těm pracujícím rodičům nezaopatřených dětí, jejichž roční hrubý zdanitelný příjem, pokud zvažujeme modelový příklad pro rok 2021, nepřesáhne 91 200 Kč (tzn., že v měsíčním průměru činí max. 7 600 Kč).

V mém návrhu jde tudíž o to, aby daňoví poplatníci s (nej)nižšími příjmy měli hmatatelný užitek z případného zvyšování daňové slevy na poplatníka, popř. i ze samotné existence tohoto institutu v zákoně o daních z příjmu.  O to, aby jej reálně pocítili ve svých peněženkách ve formě vyššího měsíčního čistého příjmu, a to v plné výši jejich nároku.

To za současné podoby zákona o dáních z příjmu není možné, protože slevu na dani lze uplatnit pouze maximálně do výše samotné daňové povinnosti. Tedy, že, v nejlepším případě, má příslušný daňový poplatník nulovou daňovou povinnost.

Na rozdíl od tzv. daňového zvýhodnění na vyživované dítě, kdy, pokud je toto zvýhodnění vyšší než předepsané daňová povinnost poplatníka (po uplatnění slev na dani), vzniká tomuto poplatníkovi nárok na daňový bonus, který je mu následně vyplacen, ať už v měsíční nebo roční periodicitě.

Mnoha renomovanými ekonomy je právě zvyšování slev na dani považováno za nejlepší nástroj k dosažení zvýšení čistých příjmů občanů s nejnižšími mzdami či platy. Toto zvyšování daňových slev ovšem nemá pro nízkopříjmové občany žádný faktický smysl a dopad, pokud nebude doprovázeno umožněním uplatnit daňový bonus tehdy, bude-li jejich celková daňová povinnost nižší než sleva na dani (nebo součet jednotlivých slev na dani, na které mají nárok, je-li jich více).

Pokud k této úpravě nedojde, tito lidé zvýšení slevy na poplatníka na úrovni svého čistého příjmu nijak nepocítí.

Pro příklad: při současné výši minimální mzdy (15 200 Kč) je měsíční daňová povinnost pracujícího člověka pobírajícího tuto částku 2 280 Kč. Současná měsíční výše slevy na poplatníka je ovšem 2 320 Kč, tedy nad úrovní daňové povinnosti tohoto poplatníka, který tak zvýšení této slevy na své čisté mzdě vůbec nepocítí.

A v příštím roce nebude moci slevu na poplatníka využívat v plné výši většina zaměstnanců a živnostníků s hrubým měsíčním příjmem cca do 20 000 Kč -  na rozdíl od daňových poplatníků s vyššími měsíčními příjmy.

Jedná se o neodůvodněnou a neudržitelnou diskriminaci, kterou je třeba odstranit.

A o to se svým návrhem snažím.

Bude velmi zajímavé sledovat, jak se k našim návrhům na snížení daňové zátěže pracujících občanům zejména v současné ekonomicky obtížné době, kdy razantně rostou ceny základních životních potřeb, postaví ve Sněmovně poslanci ostatních politických stran.

Ukázaná platí, nikoli jen slova a sliby.