To bylo pořád strašení řeckou cestou ke státnímu bankrotu. Někteří věřili, že jde naší pravicové vládě snad o prosperitu. Chyba, oni to k té ekonomické apokalypse vzali zkratkou. Při všem, co tato vláda podniká, netuší následky svých kroků. Vládne se způsobem pokus omyl. Jako by to byla spíše jen vedlejší činnost v pozadí rozkrádání státních peněz a majetku. Když už ministerstvo financí řídí chemik z pneumatikárny, měl by se obklopit lidmi, kteří ekonomii skutečně rozumí. Jenže i náměstci jsou vybírání podle stranické knížky.
Nejen že nám vládne banda neumětelů, kteří nejsou vybíráni podle odbornosti, ale tak aby byly uspokojeny jednotlivé skupiny ve stranách, ještě jim k tomu radí skupina neoliberálních fundamentalistů v podobě NERVu. Při vyprávění Michla Mejstříka o vzrušení z nejistoty a inovací si člověk musel myslet, že spadl z Marsu.
Velmi oblíbené je strašení státním dluhem. Důvodem zadlužování je prý sociální stát, který musí být zredukován. Zajímavé je, že se tempo zadlužení nesnižuje, jen peníze neputují chudým, ale jsou odkláněny nejrůznějšími způsoby kmotrům jednotlivých vládních stran.
To, že je vláda rozpočtově odpovědná pouze v případě nízko a středně příjmových skupin, ukazuje zrušení daně z příjmů u dividend. Co na tom, že stát přijde o 9 miliard, šlo o to ušetřit peníze kamarádům sponzorům. Chybějící peníze se vyberou od všech občanů, kterým se tvrdí, že musí platit na ženy na mateřské dovolené, důchodce, studenty, nezaměstnané, nemocné a postižené.
Další zvyšování životních nákladů je v kombinaci se snižováním sociální pomoci a poklesu reálné mzdy a nově i důchodů velmi nebezpečné. Již dnes deklasovaní a i poměrně chudá česká střední třída řeší nedostatečné příjmy půjčkami, jejichž úrok kolikrát hraničí s lichvou. Je většinou jen otázkou času, kdy řadě z nich na dveře zabuší exekutor.
Zadlužení domácností rok od roku stoupá (asi 1 138 000 000 000 Kč) a jedná se o časovanou bombu. Namísto hledání záchrany však pravicová vláda výbuch svými tzv. reformami urychluje. Neuvědomuje si, že následovat bude neřízená řetězová reakce a katastrofa ohromných rozměrů.
Postupný propad velkého počtu domácností do chudoby bude znamenat radikální snížení koupěschopnosti obyvatelstva, což pocítím všechny firmy závislé na domácí poptávce. Zadlužení podniků je asi 964 000 000 000 Kč. Snížení příjmů jim samozřejmě způsobí nemalé problémy a budou muset redukovat počet zaměstnanců, ne-li rovnou činnost ukončit, další domácnosti tak přijdou o své příjmy a koupěschopnost klesne ještě více. Dostaneme se tak do smrtelné spirály, kde bude počet lidí pod hranicí chudoby narůstat geometrickou řadou. Neschopní splácet hypotéku skončí na ulici. Ti šťastnější možná naleznou útočiště v rámci rodiny. Ostatně se stačí podívat do USA, kde jsou po hypoteční krizi v podobných problémech desítky miliónů lidí, kteří přespávají ve sklepě u příbuzných, v přívěsu, v autě nebo ve stanu.
Příjmy radikálně klesnou i státu a nastane problém s vyplácením důchodů. Stát se bude muset buď značně zadlužit, nebo bude důchodcům vysvětleno, že si žijí nad poměry a v těžké době se musí uskromnit a důchody budou radikálně sníženy (v případě vlády pravice daleko pravděpodobnější varianta). Čímž opět radikálně klesne objem peněz v ekonomice a situace se ještě zhorší. Prosperovat budou pouze exekutoři, firmy zaměřené na export a samozřejmě firmy žijící z veřejných zakázek, protože na ty se vždycky peníze najdou. Ale i ti budou ohroženi kriminalitou, která bude strmě narůstat a škrty zdecimovaná policie nebude schopna zajistit pořádek.
Vedle nekompetentní Nečasovy vlády jsou zde ještě nebezpečí vnější. Hospodářská krize ne a ne odeznít, Evropa se nemůže shodnou na dalším jejím směřování, EURO je v krizi a další stát se pravděpodobně chystá požádat o finanční pomoc, tentokráte je to Slovinsko.
Smysl státu je právě ochrana jeho obyvatel před vnitřními a vnějšími nebezpečími. Současné vládní strany však vnímají stát jen jako dojnou krávu, ze které je potřeba dostat, co nejvíce, dokud jsou ještě u moci, protože příště se třeba už lidé napálit nenechají. Česká ekonomika klesá a vláda se jen vymlouvá na krizi, svou vinu samozřejmě nepřipouští.
Popisovaná katastrofa není nevyhnutelná, ale každým dnem existence současné vlády je pravděpodobnější. Vlády se musí ujmout kompetentní lidé, kteří nejsou jen loutkami kmotrů. Volbou v krajských a senátních volbách je možné poslat vládě vzkaz, co si o ní myslíme. Pod tíhou katastrofálního výsledku se rozpadne zevnitř. Je ale potřeba jít k volbám. Neúčast je jen tichý souhlas. K mému údivu je zde stále spousta lidí, kteří jsou ochotni volit vládní strany. Uvidíme, jestli ti mladí pravičáci prozřou, až budou stát s rodinou na ulici s cedulí „pracuji za jídlo“.
