Dovolil bych si u tohoto tisku, u novely zákona o rostlinolékařské péči upozornit na tristní stav dostupnosti přípravků na ochranu rostlin, a to hlavně vzhledem k tomu, že v každém členském státě Evropské unie jsou povoleny jiné účinné látky a vzájemné uznávání nefunguje mezi členskými státy tak, jak bychom si mohli myslet. Neustále je nám podsouváno, že existuje společný evropský trh. Ale skutečnost je jiná. Dochází k diskriminaci zemědělců a některé plodiny již prakticky není čím ošetřovat. I když systém integrované produkce má být v budoucnu podporován ve strategii Evropské unie, jak jsme to už viděli v návrhu strategického plánu o společné zemědělské politice, tak to zatím spíš vypadá, že to bude odklon od producentů než pro nové producenty. Proč tomu v současné době tak je, bych si dovolil zmínit pár krátkých vyjádření.
Registrace přípravků stojí nemalé finanční prostředky a držitel těchto povolení si rozmyslí, zda se mu na malém území České republiky vyplatí, či nikoli tyto prostředky do registrace dát, nebo zda se soustředí na větší státy s větší výměrou těch konkrétních plodin. A samozřejmě opět to odnášejí naši zemědělci, ale i konzumenti, jinými slovy zákazníci, kteří nakupují v obchodech. Zemědělec, pokud není registrovaný přípravek v České republice, použije jiný, méně účinný. A co nastane?
Pokud chce být alespoň trošku ekonomicky konkurenceschopný ostatním kolegům v zemědělství z okolních států, tak vzhledem k výnosu musí vjet do porostu vícekrát s méně účinnými látkami, s méně účinnými přípravky a samozřejmě s jinou látkou, ale tím víc utužuje půdu, která je potom více náchylná na erozi, spotřebovává více nafty a vlastně potažmo ničí více životní prostředí, o kterém stále mluvíme, že nám o něj jde. Proto se ptám, kde je ten efekt? To je ten efekt toho, že my tady budeme něco vymýšlet, ale na druhou stranu těch vstupů na pozemky děláme stále více a více.
Kde je ten efekt, když spotřebitel si potom koupí ovoce a zeleninu ze zahraničí, která je levnější, protože těch vstupů má samozřejmě méně, a místo toho si nekoupí produkci od našich farmářů, ale koupí si například z Polska či jiných států? Ovoce a zelenina, samozřejmě ne všechna, se sem veze v lepším případě z druhého koutu Evropské unie, v horším případě z jiného konce světa, a nikoho nezajímá zátěž na životní prostředí. Podotýkám, že samozřejmě mluvím o ovoci a zelenině, která může být pěstována vzhledem ke klimatickým podmínkám u nás v České republice. A je potřeba si uvědomit, že zemědělci v České republice nemají stejné podmínky jako mají ostatní v okolních státech. Myslím si, že je to špatně.
My jsme tuším 8. března řešili na podvýboru pro myslivost, rybářství, včelařství, zahrádkářství a chovatelství problematiku květopasu jabloňového. Přišel s tím jeden náš kolega, který má ovocné sady. Byl tam přizván Svaz ovocnářů, byl tam přizván Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, byl tam přizván Zdravotní ústav.
Došlo k takové konfrontaci mezi nimi. A vlastně jsme se dozvěděli jejich argumenty, kterým možná i trošku rozumím, ale výsledkem bylo to - a kolegové z KDU mi prominou - že jsme opět papežštější než papež, květopas žere resp. bude žrát a žrát dále teď v květnu a opět to odnáší náš český ovocnář a ten z Polska, si dovolím říct, že se nám za rohem šklebí a těší se, co v České republice opět vymyslíme proti našim zemědělcům, aby on mohl vesele ty výrobky dovážet.
Poslední roky přišli čeští ovocnáři o cca deset klíčových pesticidních látek a očekávají se další zákazy. Nové přípravky narážejí na nezájem firem o nové registrace z ekonomických důvodů, jak jsem již řekl v úvodu. V čem je tedy největší problém především? Rozšíření registrace pro minoritní použití, kdy účinná látka je povolená do jiné plodiny, naráží na nedostupnost reziduálních studií na národní úrovni. Stejně tak vzájemné uznávání povolení mezi státy opět naráží na nedostupnost studií, protože se neuznávají mezistátně. Jedním z řešení je mimořádné opatření. Ale je to časově náročné a určitě to není postup, který by měl být využíván dlouhodobě, i když například v Německu, kdyby vás to zajímalo, pro představu za rok vydají 81 mimořádných opatření při povolování přípravků na ochranu rostlin, ale v České republice 10. Dalším příkladem může být třeba insekticid cyantraniliprole, přípravek proti škůdcům, kde v sousedním státě jsou povoleny dvě aplikace, ale u nás jenom jedna.
Z důvodu chybějících nástrojů k účinné ochraně rostlin dojde resp. už dochází k omezování produkce ovoce, snížení výnosů z důvodu poškození ovoce škodlivými organismy a fakticky neprodejnosti tohoto zboží. Určitě by mělo dojít k zjednodušení administrace vzájemného uznávání především s okolními státy, které přímo sousedí s Českou republikou, protože máme srovnatelné klimatické podmínky, a stejně tak by mělo dojít k provádění povolení na základě společných dokumentů a studií z ostatních členských států. A v neposlední řadě nebudu polemizovat, zda by měl tento proces schvalování přípravků na ochranu rostlin probíhat jen pod jednou institucí, od toho máme ministerstva životního prostředí, zdravotnictví a zemědělství, která se určitě v zájmu našich zemědělců rozumně domluví, a o to by nám určitě mělo jít.
Děkuji.
