Prezident Petr Pavel tak dlouho napínal, zda podepíše, nebo nepodepíše zákon o státním rozpočtu, až trochu nedůstojně ve videu na sociální síti oznámil, že ho podepsal. Zmínil vícero výhrad, ale rezignovaně přiznal, že by bylo snadné udělat silné gesto, když je zřejmé, že jeho veto Sněmovna přehlasuje. Navíc uvedl, že dostal osobní garance od premiéra Petra Fialy a ministra financí Zbyňka Stanjury, že deficit rozpočtu nebude vyšší. Udělal prezident to nejrozumnější, co mohl?

Prezident potvrdil, že není silný hráč. Dopředu se čekalo, že podepíše – a podepsal. Jasně že by Sněmovna jeho veto asi přehlasovala, ale prezident přece má tento nástroj k dispozici proto, aby jím ukazoval svou vůli. Aby dával informace veřejnosti. Když veřejnost uvidí, že prezident bojuje s vládou o rozpočet, uvědomí si, že asi něco není správně. A bude se ptát. Bude na vládu tlačit. Bude se to řešit v médiích. A až bude vláda příště sestavovat rozpočet, takovou mediální masírku už nebude chtít podstoupit a dá si pozor, aby jí rozpočet seděl. Zkrátka ten nástroj „nepodepsat“ je mocný, i když je přehlasován.

Česká vláda se pokusí vyjednat v EU odklad spuštění systému nových emisních povolenek, které mají začít platit v roce 2027, alespoň o rok. „Musíme zreálnit ekologické cíle, aby neměly negativní vliv na celou ekonomiku,“ zdůvodnil to Petr Fiala. Na Radě Evropské unie o tom bude jednat ministr životního prostředí Petr Hladík, který plánuje vytvořit širokou koalici podporující odklad. Měl by takový boj za české zájmy být standardem každé české vlády?

Standardem každé české vlády by hlavně mělo být, že ani nepodepíše takové blbosti jako emisní povolenky. A právě Fialova vláda emisní povolenky během svého evropského předsednictví protlačila a teď se tváří, že to byl nějaký omyl, že ona nic, ona muzikant, a chce odklad. Jak důvěryhodně to asi může působit, když všichni víme, že vláda u toho byla, když se povolenky dojednávaly, a zasazovala se o Green Deal v jeho stávající podobě? To je přece nehorázný podvod, pokus o manipulaci s lidmi. Každopádně každý boj proti povolenkám je dobrý, i když v tomto případě není moc důvěryhodný, ale i tak je to lepší než nic.

Politička STAN a jaderná inženýrka Dana Drábová vzkázala z Facebooku: „Máme se v té naší zemi fakt parádně, akorát to hromada lidí nevidí a nikdy nedocení.“ Je to její vyjádření jen poplatné tomu, že sama souzní s nynější vládní koalicí, nebo by jí při zamyšlení u štědrovečerní tabule měla dát za pravdu výrazná většina populace?

Tohle se těžko komentuje, protože to vyjádření je velmi obecné. Samozřejmě že se máme fakt parádně ve srovnání s Kongem. Samozřejmě že se máme parádně ve srovnání s rokem 1944 nebo 1955. Ale současně naše životní úroveň zaostává ve srovnání s tím, jak například nyní roste Asie. Také výrazně sílí omezování svobody slova. Dochází k deindustrializaci české ekonomiky. Roste daňová kvóta. A tak bychom mohli pokračovat. A o tom mlčet nesmíme. Relativizování těchto problémů poukazem na to, že se máme dobře ve srovnání s mnoha jinými zeměmi, by vedlo k tomu, že bychom rezignovali na ochranu naší svobody, která je stále menší. Akorát to – slovy Dany Drábové – hromada lidí nevidí a nikdy nedocení, jak moc naše svobody ubývají a jak moc se stav naší ekonomiky relativně ke srovnatelnému zahraničí zhoršuje.