Část vojáků z moravské základny vrtulníkového letectva u Náměště nad Oslavou proti povinnému očkování podala žaloby a přidali se další. Jedním z iniciátorů odporu proti očkování byl nadpraporčík Jaroslav Fiedor – nositel 20 armádních vyznamenání, má za sebou tři mise v Afghánistánu, jednu misi v Bosně, kde se spolubojovníky objevil masový hrob Hrastova Glavica, a misi v Kosovu. Není běžné účastnit se bojů v Afghánistánu. Člověk tím projevil charakter, který jej odlišuje od ostatních. Zda někdo padl, byl zraněn či přežil nezraněn je otázka štěstí. Už nechtěl přihlížet zneužívání vojáků k podpoře kšeftu s vakcínami. Soudní spory byly zastaveny, protože Ministerstvo zdravotnictví zrušilo povinnost vakcinace na covid. Z Generálního štábu armády zaznělo, že vojáci nebudou za postoj k očkování postihováni. Skutečnost je jiná.
Jaroslav Fiedor byl postižen zahájením dvou řízení o kázeňských přestupcích velitelem základny. Důvodem bylo, že se setkal s jinými vojáky a chtěl se pobavit o společném postupu ve věci žalob proti povinnému očkování, což velitel posoudil jako nedovolené shromažďování. Přitom právo na soudní ochranu patří mezi ústavou garantovaná základní práva člověka. Další skutek pana Fiedora spočíval v tom, že se na Ministerstvo obrany, hlavní hygieničku Ministerstva obrany, obrátil se žádostí ve věci dalšího postupu Ministerstva obrany v covidových opatřeních. Listina základních práv a svobod stanoví, že se každý, tedy i voják, může obracet na státní orgány, tedy i Ministerstvo obrany, s žádostmi, návrhy a stížnostmi. Velitel základny se však nějakými ústavními právy nehodlal mást. Podle něj voják nemá právo se obracet na státní orgán – Ministerstvo obrany, jehož součástí je i hlavní hygienička ministerstva - přímo, ale jen skrze své nadřízené.
Jako právník činný v různých právnických profesích od roku 1993 jsem se nesetkal s větším příkladem nesmyslného stíhání za přestupek, než jsou tyto dva skutky. Nevím, zda to brát jako námět do pokračování Švejka nebo jako závan praktik armády totalitního státu.
Jaroslav Fiedor se nedal a podal odpor proti důtce, která mu byla udělena. Důtka byla zaznamenána do jeho osobního spisu, přestože nenabyla právní moci. Armáda porušila zásadu presumpce nevinny, která platí i pro kázeňské přestupky. Prostě když je třeba potlačit odpor proti covidistickému blbnutí, musí právo stranou.
Vše skončilo tak, že řízení ve věci nedovoleného shromáždění po podání odporu proti udělení důtky zastavil velitel sám a vydal nové prvoinstanční rozhodnutí jen o důtce za údajně protiprávní žádost na Ministerstvo obrany. Zde bylo podáno odvolání, které měl řešit nadřízený velitel vzdušných sil. Velitel základny však tomu zamezil tím, že v rámci autoremedury své rozhodnutí o důtce zrušil a přestupkové řízení zastavil. Autoremedura je postup, kdy rozhodnutí zruší orgán, který je vydal, pokud uzná, že nemůže u odvolacího orgánu obstát. To hodnotím tak, že znal neobhajitelnost svého postupu a nechtěl, aby se věc dostala k rozhodování jeho nadřízeným.
Jaroslav Fiedor zvítězil a požádal o náhradu škody, která mu byla nedůvodným kázeňským řízením způsobena. Je správné postavit se v armádě i vůči jiným postupům, které jsou totalitní a nedemokratické. Je třeba odmítnout to, že se voják nesmí obrátit na Ministerstvo obrany, je třeba se postavit zavádění cenzury, kdy se vláda podílela na vypnutí vládě nepohodlných webů, je třeba odmítnout vládní výzvu k udavačství.
Boj za demokracii a práva člověka proti zneužívání moci vyžaduje odvahu. Hodnotím situaci tak, že se Jaroslav Fiedor stal obětí šikany za občanský postoj. Ale věřím, že jsme ještě Rubikon nepřekročili a ideály práva a svobody úplně v tomto státě nevymizely, ale je na nás, zda to tak bude opravdu.
