Ústava uvádí, že stát vytváří občané v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Ústava se hlásí k dobrým tradicím státnosti Koruny české. Proto v rámci těchto dobrých tradic lze vytvořit zemské volební obvody pro volby Poslanecké sněmovny.

Velké volební země, kde se bude volit značné množství poslanců, zajistí poměrnost převodu získaných hlasů na mandáty pro politické strany. Nedostatek poměrnosti voleb v rámci malých krajů byl hlavní důvod, pro který zrušil Ústavní soud část volebního zákona.

Mnoho občanů se s kraji neztotožňuje, naopak mají citové tradiční vazby k Čechám, Moravě a Slezsku. Uspořádání voleb do Poslanecké sněmovny v rámci zemských volebních obvodů uzná přirozenou vazbu občanů na zemi, v níž žijí, uzná historické postavení Čech, Moravy a Slezska jako státotvorných základů České republiky, přitom bez nároků na státní rozpočet, a zajistí poměrnost voleb poslanců.

Od vzniku parlamentarismu v 19. století v monarchii se volili poslanci Říšské rady za země. Naposledy se mandáty přidělovaly třem zemím v roce 1946, teprve v jejich rámci se organizovaly volební kraje. Volby v roce 1946 vyhráli celostátně komunisté, ale s velkými rozdíly – v Čechách měly 43%, na Moravě se Slezskem jen 34% a na Slovensku 30,5%.

Mandáty 200 poslanců se rozdělí na jednotlivé zemské volební obvody podle počtu voličů. Území zemských volebních obvodů lze stanovit výčtem okresů a v případě okresů ležících na území dvou zemí výčtem správních obvodů měst s rozšířenou působností. Tím hranice zemských volebních obvodů budou vycházet z historického území, ale přitom se upraví dle dnešních správních hranic měst s rozšířenou působností, která jsou základem pro výkon územní správy.