Kdo zapřičinil tuto temnou stránku lidských dějin? Abychom se dopátrali jakéhož, takéhož výsledku je nutné sáhnout až ke kořenům bible.
Kdysi jsem v Amstrdamu diskutoval s jedným liberálním islámistou. Byl to historik a trpce si mě stěžoval: „Dnešní zacházení s ženami v islámském světě, připomíná váš středověk...“ ačkoli ho ono zjištění velice deprimovalo, musel jsem mu jeho omyl vyvrátit:
„Pane kolego mýlíte se. Dovolil bych si Vám oponovat. My jsme nikdy nenutili naše ženy, aby chodili zahaleny od hlavy až k patě a vyčuhovali jim jenom oči, takže připomínají první potápěče. Samozřejmě existovali a existují u nás jeptišky. Ty byli a jsou v klášterech dobrovolně a nikdo je k tomu nenutil. Dále jsme nikdy nevyřezávali dívkám klitoris a chlapce jsme nemučili obřízkou. Na rozdíl od islámu jsme nikdy nezakazovali ženám vzdělání a měli dokonce přístup i ke světovým univerzitám. V době středověku se stávali naše ženy císařovnami, královnami, vévodkyněmi, kněžnami atd. Některé z nich vládli nikoli pouze své zemi, nýbrž takřka celému tehdejšímu světu. Žádám Vás tedy, pane kolego, abyste neurážel náš středověk...“
Arab stál jako opařený, brada mu spadla a vyvaleně na mne zíral.
Buďme však upřímní. To, co jsem mu přednesl, je zcela čistá a nefalšovaná polopravda. Lež má krátké nohy, daleko neujde, ale polopravda má zatraceně tuhý život. Samozřejmě, že reálná skutečnost je daleko složitější.
Islám nezná upalování žen, pod pojmem „čarodejnice“. Tuto nesmyslnou brutalitu jsme si vymysleli a praktikovali my, coby křesťané. Je to absolutní popření bible, hlavně Nového zákona. Ti, co takové skutky páchali, nebyli ve skutečnosti křesťanští duchovní, nýbrž šílenci posedlí Ďáblem. I zde dokonce dochází k transparentní diskriminaci žen. Na planoucích hranicích byly upalováním vražděny tzv. „čarodejnice“ nikoli však „čarodějové“. Mužského pohlaví se věc netýkala. Proč?
Nejenom islám, ale i katolická církev měla sklony k tomu znevýhodňovat ženy.
Odvolávala se přitom na tzv. „dědičný hřích“. Eva vlastně svedla Adama ke „hříchu“ a tím se žena de facto, na věky věkův, dostala do pozice studnice všeho zla. Řečeno lidově, ona je příčinou „lži“, „křiváctví“, „podrazů“ a neupřímnosti.
Husitské církevní hnutí tuto katolickou dialektiku odmítlo a zrovnoprávnilo ženu s mužem. Nastal zásadní zvrat. Husité zrušili manželství, aby muž nemohl stát v pozici nad ženou. Pohlavní styk u husitů již nebyl „hříchem“, nýbrž „darem božím“, neboť tělesná láska přinášela rozkož a potěšení. Každá bohoslužba končila jakýmsi druhem orgie (nikoli pouze u „Adamitů“, jak se nám snaží namluvit Palacký a někteří další autoři) a žena si mohla svobodně zvolit svého partnera pro nastávající pohlavní styk. Partnerům pro následující orgii poté žehnal kněz, konající bohoslužbu.
Pozdější komunistický ministr školství a osvěty, Zdeněk Nejedlý, tento úkaz nazýval „husitský sexuální komunismus“. Zdali si i v tomto případě představoval komunistickou budoucnost Československa, nelze ničím doložit.
Zarážející při tom je následující fakt: Diskriminace a vraždění nevinných žen v době „honby na čarodějnice“ nikde nenarazilo na odpor vládnoucích kruhů a to ani u císařoven a královen. Tyto vysoce postavené ženy si přeci musely být vědomi toho, že „hon na čarodějnice“ je naprostým démonickým nesmyslem. Neznám jeden jediný případ, kde by se nějaká evropská královna v této věci obrátila se stížností na papeže.
Základním ústavním pramenem v dané záležitosti byla publikace „Malleus maleficarum“ (česky “Kladivo na čarodějnice“). Její autoři jsou dominikánští duchovní Heinrich Kramer a Jakob Sprenger. Kniha vyšla poprvé ve Štrasburku v roce 1486. Přestože takřka každá věta tohoto spisu odporuje učení Ježíše Krista a tím i Bibli, byl kodex zamítnut až papežem Piusem V. (1556 – 1572).
Tato hlava katolické církve čarodějnické procesy v Evropě zakázala, označila knihu za „démonologii“, neslučitelnou s křesťanstvím. Papež Pius V. nařídil dát publikaci na index zakázaných knih. Přesto, než k tomu došlo, musely „honu na čarodějnice“ v Evropě zaplatit tisíce nevinných žen smrtí upálením.
Avšak, ani novověk se nevyznamenává žádnou obzvláštní humanitou vůči ženám.
Ukamenování je v islámských zemích takřka na denním pořádku. Zdrcujícím případem je ona muslimka, jenž tajně chodila do první třídy základní školy, aby se naučila číst a psát a na žádost vlastního manžela mu bylo vydáno místní komunitou povolení, že jí smí nechat veřejně ukamenovat.
V Saudské Arábii nesmějí ženy jezdit autem a jízda na kole jim byla nedávno povolena, ale jenom pro zábavu a za dozoru manžela. Kolo použít jako dopravního prostředku ženy nesmějí. To by mě v islámu nijak neudivovalo, ale určité aspekty v Evropě a USA u mně vyvolávají pocity nechutenství:
Volební právo ve Švýcarsku získaly ženy teprve v roce 1971. V Portugalsku v roce 1976 a v Lichtenštejnsku dokonce až v roce 1984.
Do dnešního dne platí ve Velké Británii zákon, že královna, která je nevěrná svému muži má být upálena. Pro krále tento zákon neplatí! Kdyby se stal Charles králem, mohl by tedy, podle zmíněného kodexu, nechat Dianu upálit. Přesto, pro krále dané nařízení neplatilo a neplatí. Ten může s Camillou provádět, co se mu zlíbí.
V Liverpoolu má povolení jedna jediná žena, která smí chodit nahoře bez. Jde o prodavačku v obchodě s tropickými rybičkami. Jinak všechny ostatní ženy podléhají přísnému zákazu odhalit svou vrchní část těla. Na muže se zákaz nevztahuje.
V Německu dostávají ženy o cca. 22% nižší mzdy za stejnou práci jako muži, ačkoli jde o opatření protiústavní (článek 3, ústavy SRN). V některých případech je rozdíl ještě vyšší: Řemeslnická povolání = 25%, akademická povolání = 28% a technická povolání dokonce = 30%. Veškeré soudní žaloby v tomto směru se v SRN míjí účinkem. Soudy považují diskriminaci za legální. V Rakousku a Estonsku je to ještě horší.
Nyní se přesuneme do USA:
V Kalifornii mají ženy zakázáno řídit auta v domácím oblečení a ve městě Pasadena nesmějí sekretářky ze zákona být samy v jedné místnosti se svým šéfem. Podle jiného zákona mají svobodné ženy v neděli zakázáno skákat padákem.
Ženy ve Vermontu, které chtějí nosit umělé zuby, k tomu musejí mít písemný souhlas manžela. V americkém městě Jasper mají manželé povoleno mlátit ženy tyčemi pakliže je ona „rákoska“ tlustší, než je prst dospělého člověka. Jinak je tomu v Arizoně, kde muž může zbít svoji manželku zcela legálně čímkoli, avšak maximálně jedenkrát měsíčně.
Některé hotely, hlavně na jihu USA, nařizují podmínku párům, které mají v úmyslu u nich přenocovat. Na pokoji musí být alespoň dvě postele. Vzdálenost ženy od muže je fixována na minimálně 60 cm. Sex v prostoru mezi postelemi se ženě přísně zakazuje. Homosexuálům však nikoli. Žena je z jakýchsi záhadných důvodu obětí diskriminace.
Také pohlavní radovánky se v prostorách hřbitova v mnoha státech USA zakazují. Ovšem pro mužské homosexuáli příslušný normativní zákaz neplatí. Ty se tam mohou vyřádit jak se jim zlíbí.
Nemáte dojem, že se náš svět zbláznil? Já, mám ten dojem, že v mnoha státech této Zeměkoule jsou u moci lidé, jejiž hlavy duní prázdnotou!
Když jsem informoval ve svých reportážích o tom, že Česká republika je nejsvobodnějším územím na světě, považovali to někteří (málo informovaní) čtenáři, za směšné. Pakliže si přečtou můj autorát „Kdo vynalezl diskriminaci žen?“ budou stále trvat na svém omylu?
