Tím vzniká zkreslený obraz o člověku, používajícího poněkud hrubých výrazů, připomínajících Zemanovy výroky.
Na rozdíl od Zemana, nový prezident USA není ani alkoholikem, ani řetězovým kuřákem. Naopak, ve svých publikacích před těmito neřestmi varuje (jeho bratr byl alkoholik a upil se k smrti), neboť prý jsou buď překážkou hospodářského úspěchu a nebo vedou k jeho zhroucení. Dále varuje před tím, delegovat alkoholiky na rozhodující místa ve společnosti. Jsou to prý slaboši, kteří si nevědí rady sami se sebou a mají tu drzost udělovat rady celému národu.
Všiměte si, že Trump používal hrubých výpadů pouze v momentech, kdy se bránil proti falešným nařčením, které na něho uvalovala Hillary Clintonová takřka na běžícím pásu. Volič brzy poznal, že se jedná o pomluvu a závist. Tato, již tradiční taktika evropského volebního klání, jí však v USA učinila nevolitelnou.
Zvolení Trumpa (se kterým on ostatně vůbec nepočítal), se na základě veřejných průzkumů zdálo dost nepravděpodobné. Jakmile však Hillary začala „prát špinavé prádlo“ sama se odepsala a připravila se o jasné vítězství. Její prohra spočívá z 80% na jejích vlastních chybách.
Americký volič žádá řešení naléhavých problémů a nikoli kritiku Trumpových údajných „sexuálních prohřešků“. To, coby v Evropě možná zabralo, je v USA směšné!
Zde jsou některé citáty z Trumpových knih, zcela jasně dokazující jeho politickou a společenskou kompetenci:
„Domnívám se, že chcete-li uspět nebo se dostat do postavení, kde můžete začít přemýšlet o budoucnosti, musíte se doopravdy soustředit na přítomnost. Mou zásadou je učit se z minulosti, soustředit se na přítomnost a snít o budoucnosti. Nebezpečí přílišného snění spočívá v tom, že je tolik věcí, které nemůžete ovlivnit – války , hladomory, může se stát cokoli. V současnosti můžete alespoň brát v potaz to, co se právě děje, můžete to do jisté míry kontrolovat. Ale budoucnost? Budoucnost se velice těžko předpovídá. Zůstávám tedy v současnosti a soustředím se na právě probíhající události. Naštěstí uzavírám každý obchod proto, že mě to těší. Nedělám to pro peníze – ty prostě jakoby přtékaly samy. Lidé tomu nevěří – smějí se, když to říkám, protože si myslí, že o nic jiného než o peníze mi nejde. Není tomu tak.“
Autor tomuto druhu mentality říká „zanícení“. Zanícenost je prý základem života a rozhodující podmínkou úspěchu.
„Tihle politikové – z nichž mnozí nikdy v životě nepůsobili ve světě velkého obchodu nebo dokonce vůbec nepřišli do styku s podnikatelskou sférou – si nevidí dál než na špičku nosu. Svědčí o tom dominový efekt: do roku 1993 zbankrotovalo 62 procent všech leteckých společností. Bylo rozestavěno méně domů než roku 1946. Od dob velké hospodářské krize nebylo nikdy zaměstnáno tak málo stavebních dělníků. Trust Corporation byla nucena prodávat svůj majetek za pouhou dvacetinu původní ceny.“
Odvěký problém politiků na vrcholku moci, je ten, že jsou to zaměstnanci státu a nikoli podnikatelé. Podle toho také tento svět plný hrůz, válek, revolucí a krizí všeho druhu vypadá.
USA se tomuto sbezničujícímu propadu z velké části často vyhnuly, neboť v jejich čele stály takové hospodářské kapacity jako Kennedyové, Rockefellerové, Fordové a dneska Trumpové.
„Soudní spory se v USA absolutně vymkly veškeré kontrole. Politici by se měli stydět za to, že dovolují, aby tato směšná situace přetrvávala. Soudnictví je dnes na celá léta dopředu zahlceno spoustou zbytečných případů. Často se začnete zajímat o něco, co považujete za naprosto jednoduchý a normální obchod s běžnými právními úkony, nakonec vám však za právní služby naúčtují částku, která by vyrazila dech i koni. V posledních několika letech mi častokrát za různé právní služby účtovali sumy, které byly doslova zlodějské. Právníci se často zabývali naprosto zbytečnými činnostmi a ještě je záměrně natahovali, aby si mohli vyúčtovat víc.“
Uvedená praxe není pouze problémem USA, nýbrž každého justičního státu, který se vydává za „stát právní“. Ve své nové knize – Jan Berwid-Buquoy: „Zformovaná společnost – Tajemství blahobytu pro každého, blahobyt pro celý svět“ (momentálně v tisku. Bližší informace, vydavatelství MFJ, plukovník Dr. Miroslav Fehér) se problematikou „justičního státu“ zabývám:
Pakliže musíte za právo a spravedlnost platit, stávají se tyto hodnoty zbožím a jako morální základ našeho života přestávají existovat. Soudnictvi a veškeré úkony kolem něho, musí být bezpodmínečně naprosto „bezplatné“. Teprve tehdy lze hovořit o právním státě. Jakmile vyžaduje justice peněžitou protihodnotu za právo a spravedlnost jsou tyto morálního hodnoty automaticky zkorumpované a tím znehodnocené. Je to asi tak, jako by vám někdo věnoval tisícikorunu a tato byla roztrhaná na malé kousky. Ano, tisícikoruna to je, ale nedá se s ní platit...
Jeho poměr k ženám popisuje autor ve své knize „The Art of the Comeback“ (Umění návratu) následovně:
„Bylo neuvěřitelné slyšet o mých intimních stycích s ženami, o nichž jsem v životě neslyšel. Za moje přítelkyně se prohlašovaly i ženy samotné – v některých případech ženy velice slavné. Nejspíš se chtěly přiživit na mé popularitě. Volaly mi a volali mi i jejich agenti. Bylo to nechutné divadélko a dělalo se mi z toho nanic!“
Dále hovoří o manželství s velice kritickým odstupem:
„Každého, kdo podniká v nějakém složitém oboru a ožení se bez manželské smlouvy, by měli zavřít do blázince...Má-li být muž úspěšný, musí mít doma někoho, kdo je mu oporou, jako byla moje matka oporou mému otci. Musí-li muž snášet společnost ženy, která mu není oporou, ale naopak si v jednom kuse stěžuje, že netráví dost času doma a nevěnuje jí dost pozornosti, nemůže se dopracovat žádného velkého úspěchu, není-li schopen pouto, které ho k ní váže, jednou pro vždy přetrhnout.“
Donald Trump určitě ví o čem mluví. Byl všeho všudy třikrát ženat a má celkem pět dětí. Jeho bývalé manželky mu samozřejmě žádnou oporu neskýtaly. Byly především a výhradně zaměřeny na jeho bohatství a aby v rozvodovém řízení získaly pro sebe odškodnění, pokud možno v řádu několika desítek milionů dolarů. Nakonec se jim cíl opravdu podařilo dosáhnout. Soudy to skutečně odkleply!
