Říká se, že nejhorší práce je mluvit po některých z nejlepších řečníků světa – zvláště když právě svými slovy rozsvítili místnost. Asi budu muset doufat, že jste všichni příliš inspirováni na to, abyste si všimli mého pokusu držet krok!
Vzhledem k závěru dnešní konference bych rád vyjádřil hlubokou vděčnost za poznatky, které jsme si vyměnili, a perspektivy, které jsme sdíleli. Naše setkání – Konzervativní křižovatka: Formování EU zítřka – ukázalo skutečnou hodnotu upřímné debaty v této nejisté době.
Dnes jsme slyšeli od prezidenta Václava Klause, který nás vyzval, abychom zpochybňovali snadné domněnky a nestavili na iluzích. Připomněl nám, že skutečná změna potřebuje víc než frustraci – potřebuje jasnou alternativu. Jeho varování před pokřivenou demokracií a ztrátou tradičních hodnot zde ozvělo náš cíl. A jeho pohled na Trumpovo vítězství jako na vzácnou příležitost byl výzvou jednat, než bude pozdě.
Měsíc po inauguraci prezidenta Trumpa jsem měl tu čest zúčastnit se CPAC ve Spojených státech. Byl jsem svědkem elektrizující atmosféry a důvěry jeho příznivců. Jeden řečník řekl, že to byly nejlepší čtyři týdny jeho života – a dav odpověděl hlasitým souhlasem. Je těžké tento okamžik plně vysvětlit středoevropskému publiku. Pro nás, v malé zemi v srdci Evropy, nemusí Trumpovské prezidentství okamžitě připadat jako zlomový bod. Přesto nám to dává pocit naděje – naděje, že EU a naši lídři jednou uznají potřebu odcházet od progresivního liberalismu promyšleným a kontrolovaným způsobem.
Trumpův přístup je odvážný, ale pragmatický: řešení americké dluhové krize, využití cel ne jako trest, ale jako způsob snížení obchodních bariér, a boj proti rostoucímu ekonomickému vlivu Číny. Nesouhlasím s příběhem, který vyprávěla řada mainstreamových médií v EU a České republice – že Trump, Scott Bessent, ani jeho ekonomičtí poradci nerozumí ekonomice Dokonce i Elon Musk prohlásil, že obchod mezi USA a EU by měl být bez cel – cíl, kterého bychom mohli dosáhnout, kdybychom odstranili mnoho zbytečných regulací, které omezují podnikání, jak v EU, tak v našem obchodu s USA. Místo toho tvrdíme, že děláme něco s klimatem, zatímco ve skutečnosti podporujeme čínské společnosti. Platíme za jejich solární panely, větrné turbíny a elektromobily, technologie – zatímco oni pokračují ve výstavbě nových uhelných elektráren rychleji, než jsme je v Evropě zav
Mezitím válka na Ukrajině trvá mnohem déle, než měla – válka, kterou Ukrajina zjevně nevyhrává a tragicky pravděpodobně prohraje. Stojí životy, peníze a energii napříč kontinentem a zároveň slouží zájmům, které jsou často daleko od zájmů ukrajinského lidu. Ukrajina nakonec může přijít i o další území. Žádám naše americké přátele, aby si představili válku mezi USA a Mexikem, kdy svět posílá peníze a zbraně do Mexika. Jak by to skončilo? A komu by to prospělo?
Ale dnes je nebezpečné i pokládat takové otázky. Stačí nazvat radikálním, proruským, nebo slepě protrumpem. Některá evropská média a aktivisté dokonce zašli tak daleko, že současného amerického prezidenta nazývají „proruským“ – prohlášení, které nedává absolutně žádný smysl.
Trumpova administrativa zanechala mezinárodní klimatické dohody s jasnými cíli: snížit obchodní deficity s Evropou a Asií, omezit hospodářský růst Číny, podpořit hospodářský růst o 3% do roku 2028, zvýšit dovoz ropy, snížit náklady na půjčky, snížit dluh a vrátit pracovní místa zpět do Rezavého pásu. Jeho prvořadým cílem je reindustrializace - návrat k průmyslu a hospodářské soběstačnosti. Jak řekl Scott Bessent, Trump chce tradičnější životní styl – něco, čemu se nyní mnozí progresivisté smě EU mezitím ubírá opačným směrem – směrem k deindustrializaci. Hovoří o klimatických cílech, ale v praxi zavíráme účinné ocelárny, zatímco Čína staví nové – a potom jejich ocel dovážíme.
Paradoxně je, že cla jsou dlouhodobě přímým zdrojem příjmů pro Brusel, a proto Brusel už desítky let preferoval protekcio Všechny hospodářské bariéry jsou dobré jen pro bruselskou byrokracii, nikoliv pro občany členských států EU.
Dnes jsme od našich řečníků slyšeli pozoruhodné, pragmatické a realistické postoje. Jak ale můžeme se současným vedením Bruselu konkurovat zotavujícím se USA nebo Číně, která, jak říká Teng Siaopchingova filosofie, vyrobí cokoliv, v jakémkoliv množství, za nejnižší nabídnutou cenu, pokud se nikdo nebude ptát na lidská práva nebo skutečné ekologické normy?
Přesto vám zanechávám skutečnou naději – ne prázdnou víru, ale silnou vůli, kterou jsme zde dnes viděli. Pokud má být EU součástí budoucnosti, musí to být jiná EU. Bohužel v takovýchto časech je pozitivní myšlení často jen nedostatek informací...
