Už jen proto, že David Klimeš, autor poměrně obsáhlé stati v Bakalově deníku, který je pokládán za nejméně čteného outsidera české mediální scény, jej vybavil mimo jiné přídomky »nepříliš významný komunistický europoslanec, kterého pořádně neznají ani sami Češi« a »zdánlivě bezvýznamný europoslanec«.
Klimeš by si měl ujasnit pojmy. Je tedy Jiří Maštálka »nepříliš významný«, anebo »zdánlivě bezvýznamný«? (Hodnotí třeba podle toho, že zatím jako jediný český poslanec byl po dvě funkční období za sebou v předsednictvu EP z titulu funkce kvestora?) Mezi obojím totiž rovnítko přece není! Takže buď jako »nepříliš významnému« se autor z latentní sympatie snaží svým »nepříliš významným« listem Jiřímu Maštálkovi pomoci nezištně k významnosti, nebo jej jako jen »zdánlivě bezvýznamného« (!) europoslance statečně postavit na pranýř coby »nanejvýš užitečného advokáta ruských zájmů v Evropském parlamentu«, vystupujícího »s nejpevnější obhajobou ruského počínání«; jako »neocenitelného advokáta ruských zájmů mezi europoslanci«. Za obojí budiž tedy panu Klimešovi, takto prý publicistovi a pedagogovi-odborníkovi na mediální komunikaci, poděkováno!
Jen opravdu na okraj: ví pan Klimeš, co je to denunciace? Podnětem k mocnému publicistickému tnutí po »nepříliš významném«/»zdánlivě bezvýznamném« europoslanci (pozor, »komunistickém« nutno vždy připojit, autor je přece vědec, nikoli nějaký tendenční propagandista!) se stalo to, že prezident Vladimir Putin Jiřího Maštálku vyznamenal Řádem přátelství národů. Jeho a dalších jedenáct osob z různých států: Rakouska, Německa, Monackého knížectví, Indie, Číny, Francie. Všichni za »velký přínos k upevňování přátelství a spolupráce s Ruskou federací«. Klimeš v tom však odhalil dalekosáhlou závažnou ruskou podvratnou činnost, kterou lze nejlépe demonstrovat právě Jiřím Maštálkou, byť nepříliš významným europoslancem (komunistickým). Nebo jen zdánlivě bezvýznamným? V každém případě však zavilým »advokátem ruských zájmů«. Podle autora článku je Jiří Maštálka prý jaksi paradoxně mezi europoslanci, kde se »často formulují právě ostře protikremelské unijní postoje«. Ano, tyto postoje v Evropském parlamentu skutečně vyjadřují a hájí různí »advokáti amerických zájmů«, kteří mají souvěrce a souputníky třeba v českých Hospodářských novinách. Leč nepotěším pana Klimeše informací, že stejně tak, a nijak slabě, zaznívají v Evropském parlamentu postoje zcela odlišné, tedy prokremelské, jak by napsal (i když možná dobře, že nepíše).
Pokud jde o onu údajnou ruskou podvratnou činnost, má Klimeš jasno: »Sestava naposledy udělených Řádů přátelství ukazuje, jak dobře má Putin rozmyšlené odstřelování společných unijních pozic.« Tak to je ale opravdu pozoruhodný závěr! Ano, kromě Jiřího Maštálky byli vyznamenáni také dva Rakušané nebo jedna Němka (ředitelka soukromé společnosti), ale co ti Monačané, Číňané a Ind? Ti všichni snad taky, jako údajně Jiří Maštálka »vzorně rozřeďují unijní kritiku Kremlu«? Prý má všechny vyznamenání »zlákat k prokremelskému vidění světa« (sic!).
Nechci mluvit za oceněné, avšak myslím, že rozvoj přátelství a styků ekonomických, kulturních a jiných je něco, co si zaslouží spíše uznání (což by se asi stalo, kdyby vyznamenávaly USA) než posměvačné články. Zvláště s tak velkou zemí, jakou je Rusko, jejíž obyvatelé už jednou, za cenu obrovských obětí, zachránili Evropu. A ani dnešní Evropa se bez úzké spolupráce s ní neobejde. Jenže to je přece »prokremelský postoj«, jenž zaslouží v Hospodářských novinách odsouzení! Psané sice vědcem-pedagogem, leč v botách se slámou čnící.
Filip ZACHARIAŠ, předseda OV KSČM Vyškov
