Místní politika je zkrátka zakletá. Po každých volbách je sice koalice docela rychle upečena, ale s pravděpodobností, která hraničí s jistotou, víte, že se konce volebního období nedožije. Od roku 1990 bez větších změn vydržela pouze koalice v letech 2006-10 - legendami opředená velká koalice ODS-ČSSD, kdy nejdůležitější útvary si rozdělila dvojice náměstků Keřka a Hybner. Jejich vliv byl dozajista mnohem podstatnější a důležitější, než samotná funkce primátora, jenž v tomto období představoval spíše příjemně vypadající figurku bez výraznějšího vlivu na politiku města (nejdříve Veronika Vlková, posléze Werner Hauptmann). Poslední tři rozpadlé koalice se dokonce neustále zkracují - od 13 měsíců od sestavení v roce 2002, přes osm měsíců po roce 2010 až po současného půl roku.
Není to dobrá vizitka zejména pro zvolené zástupce. Otevírá to také prostor k velmi rozsáhlé "úředníkokracii". Politici se totiž většinou času zabývají problémy mezi sebou. Ačkoliv se to nezdá, takové hádky zaberou neuvěřitelné kvantum času a energie. Pak logicky nemá kdo vládnout a dochází tedy k situaci, že úředníci vládnou sami sobě. Nechápejte mě špatně - profesionální úřednický aparát, byrokracie, je velmi důležitý a pro fungující správu nezbytný. Ale úředník má pracovat na základě jasného zadání, které je posvěceno volební většinou v zastupitelském orgánu. To je princip zastupitelské demokracie.
Vraťme se ale do listopadu 2014 a vytvoření rozpadnuvší se koalice. Do médií byla vypouštěna slova o výtečné spolupráci, průniku programů a vlastně byla nastíněna budoucnost tak jasná, že ani slunce nemůže jasnější být. Mezi ostatními však probíhaly sázky, kdy se začne nějaký ze dvou nových subjektů - tedy místní pobočka ANO, nebo hnutí Karlovaráci, za kterými stojí bývalý náměstek Hybner a silná podnikatelská lobby, drolit. Sázky na ANO se ukázaly jako příliš snadný terč. Už pouhé dva měsíce po volbách (a tedy měsíc po podpisu koaliční smlouvy) centrála ANO ruší karlovarskou městskou i okresní buňku. Po několika málo dalších týdnů pak byla za strany za ne zcela jasných okolností vyloučena Iveta Hejnová, jedna z předních kandidátek ANO a v dané chvíli také radní města.
Koalice byla vytvořena na relativně vyváženém principu. V klíčovém orgánu, radě, nemohla sama jedna strana přehlasovat ostatní. KOA měla čtyři radní (a devět mandátů), ANO tři radní (a šest mandátů) a Karlovaráci dva radní (pět mandátů). ANO, které je ve Varech evidentně rozděleno do několika soupeřících skupin, zde projevilo značnou politickou naivitu a předem si u koaličních partnerů (nebo u opozičně-přátelské ODS) nezajistilo odvolání Hejnové. Ta docela rychle pochopila svou roli jazýčku na vahách. Tuto roli pochopila také KOA a tak de facto došlo k jejímu přimknutí k primátorově straně, která tak mohla pohodlně prosazovat v radě vše, co chtěla.
Tento okamžik odhalil tvrdou skutečnost, že koalice má jen velmi málo společných zájmů. U Karlovaráků bylo jasné, že hnutí bude hájit zájmy podnikatelské lobby, ve stylu nejlepších okamžiků velké koalice ODS-ČSSD. Však je také tvořeno celou řadu exponentů a podporovatelů velké koalice. Z jejich pohledu tedy měly být Podporovány zejména problematické projekty (s velkou finanční náročností pro město a výnosem pro spřátelené stavební firmy), podporovat ty "správné" sporty a kulturu a zejména se bude snažit zamést pod koberec ty kauzy, které vynesly KOA a primátora k moci - soudní procesy ohledně KV Areny, golfu, pozemků na Vyhlídce a další. Výměnou za to voličům měli spadnout drobty ze stolu - drobné snížení cen u některých z městských služeb. Pro hnutí byly také důležité pozice v komisích a výborech, které obsadili buď příznivci za zásluhy (stačí být třebas šéfem hokejového fanklubu) nebo lidé v poměrně zjevných a častých střetech zájmů se svým podnikání... O instalací do městských firem ani nemluvě.
Hnutí ANO, jehož program je tvořen kompilátem ostatních programů a které po rozpuštění své stranické buňky zcela rezignovalo na samostatnou politiku, se nakonec přiklonilo k této podnikatelské lobby. Pro ANO se stalo klíčovou otázkou obsazení městských firem, do kterých okamžitě začali být umísťováni další straníci. Překvapivá ovšem je i jakákoliv absence využití "fenoménu Babiš" pro vlastní propagaci (a zlepšení podmínek ve Varech). Karlovarské ANO mohlo využít dokonale "svého" ministra financí k tlaku na snížení vratky a pokuty za KV Arenu (celkem 300 milionů korun), ale v tomto směru je jen ticho a tma. Majitel Agrofertu pak místní buňce příliš nepřidává v situaci kolem Thermalu, která zcela nepokrytě míří k vytunelování a následné privatizaci za hubičku. Situace kolem bazénu (ke kterému se kvůli vybudovaným zábranám nemohla ani dostat ministryně pro místní rozvoj za ANO Šlechtová) už je jen velmi hořkou třešinkou na zkaženém dortu.
Klíčové politické bitvy se pak samozřejmě odehrávaly neveřejně, na tradičních pondělních schůzkách. Podle zákulisních informacích se jich za Karlovaráky často účastnili bývalý náměstek Hybner a radní Zeman, ačkoliv, dle koaliční smlouvy, měli být mimo jakékoliv dění. Mohli tak zcela pohodlně lobbovat pro své zájmy, aniž by nesli nejmenší politickou (i mediální) odpovědnost. A právě jejich častá přítomnost pak vedla k následnému "válcování" v radě.
Pochopitelně se zástupcům za ANO a Karlovarákům nedivím, že se cítili poněkud podvedení. Jenže celá situace vlastně ukazovala, jak špatné vztahy v koalici jsou a jak vzdálené jsou zájmy jednotlivých stran, které tedy nyní utvořily dva stejně silné bloky o deseti mandátech (KOA+Hejnová vs. Karlovaráci+ANO). I kdyby spolu našly společnou řeč pro pokračování ve stejném složení, další krize by na sebe nenechala dlouho čekat.
Na druhou stranu se také nedivím jejich zvýšené aktivitě. S blížícím se začátkem dalšího přítoku peněz z Bruselu je čas na další nesmyslné projekty, které mají pro město diskutabilní přínos (nebo by se daly postavit mnohem efektivněji), ale pro spřátelené stavební firmy jsou doslova darem z nebes. I přes určité výhrady ke KOA bych v tomto smyslu neměl obavy, že nakonec by se postavily víceméně smysluplné projekty. U dalších dvou hnutí si už jistý rozhodně nejsem.
