Druhá podstata je, i když se to tady popírá, že začal předvolební boj a toto patří do součástí předvolebního boje. Abychom se ale bavili o meritu věci.
Paragraf 36 jasně říká, které skupiny jsou blízké zaměstnavateli a mezi nimi je písmeno d) – zaměstnanci. Jestli pan místopředseda Štěch a jeho poradci toto vysvětlili jinak než je to v zákonu, měl by poradce vyměnit. Věřím, když píše v článku, že neví, o čem hlasuje, že jeho poradci ho špatně poučili.
Druhá věc, která mi na tom vadí, je, že se všude ve sdělovacích prostředcích mluví o tom, že zdaněni budou zaměstnanci. Není to pravda. Celý problém je tady zákon o DPH. DPH platí zaměstnavatel. Nevím, proč odbory nebojují za vyšší mzdy. Když zaměstnavatel zvedne zaměstnanci mzdu o tisíc korun, odvede 400 korun na odvodech, zaměstnanec zaplatí daň i další odvody. Když mu dá benefit, a je zdaněn DPH, dá mu tisíc korun, tak zaplatí jenom dvě stě. A on nechce platit ani to. Chceme, aby zaměstnanci dostali, ať už jiným způsobem než v penězích – v naturáliích nebo ve službách, aby dostali to, co by si mohli jinak koupit, ale aby to nebolelo zaměstnavatele a abychom na to dopláceli všichni.
Není náhodou, že jsou za tím především odborové svazy v dopravě. Po základních školách teď v poslední době koluje vtip: Víte, proč stávka v dopravě musí trvat minimálně jeden den? Protože kdyby to bylo kratší, tak se nepozná, jestli se jedná o stávku nebo o zpoždění. Tohle si říkají naše dětí. Já vím, že odboráři v dopravě nejvíc křičí. Jed to úzká skupina lidí, a my chceme, aby pro tuto úzkou skupinu lidí byly větší výhody, než jsou pro ostatní. Oni k tomu mají větší sílu. Ale většina těchto firem v dopravě, které mají své představitele, kteří vydírají, je napojena na veřejné rozpočty. A to už považuji přinejmenším za nemravné.
Já si vzpomínám, že kdysi, v roce 2003 ve druhém pololetí jsem se dostal do správní rady Správy železniční a dopravní cesty., První úkol, který tam byl, a byl obrovský, byl mnohamiliardový dluh, který měly České dráhy vůči mnoha tisícům odběratelů, který nezaplatily. Když jsem si nechal vytáhnout toto portfolio, tak tam byly dluhy od šesti set milionů do několika tisíc korun. A mezi nimi, v horních patrech, v té první třicítce byly tři železniční opravny ze čtrnácti. Těch ostatních jedenáct bylo hodně dole, těm dlužil\y České dráhy do deseti milionů, prvním třem dlužily 260, 250 a 60 milionů.
Zjišťoval sem proč, a došel jsem k jedné věci. Tyto tři opravny měly odbory KOVO a ne železniční. Pak jsem si uvědomil, žen odbory v dopravě dokáží likvidovat i podniky, a že pro svou úzkou skupinu lidí je odborový svaz ochoten udělat cokoli. Toto mě děsí, a proto nemohu hlasovat pro přijetí tohoto zákona, protože je to pouze výhoda pro úzkou skupinu a pro úzkou skupinu zaměstnavatelů. Zaměstnavatel, který poskytuje benefity tak, že je někde nakupuje, má jasnou cenu, zatímco ten, který poskytuje benefity ze svého výrobního procesu, ze služeb, které poskytuje, služby má dotovány a poskytuje z těch dotací, které platíme všichni, jen určité skupině lidé. Teď tady odbory křičí jen za úzké skupiny, za několik desítek tisíc, ale další miliony, které na to doplácejí, nechtějí vidět. Děkuji za pozornost.
