Základní otázkou z pohledu Evropské unie je, zda bude usilovat o posilování transatlantické vazby, a to zejména z pohledu bezpečnostní spolupráce. Změna vojenské strategie USA zesílila tlak na evropské země v přijetí větší míry zodpovědnosti za zajištění bezpečnosti a obrany Evropy.
Z tohoto pohledu můžeme chápat i závěry Evropské Rady z prosince 2013. Ty stanovily tři základní cíle, a to zvýšení účinnosti, viditelnosti a dopadů Společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP), dále rozvoj vojenských schopností a posílení evropského obranného průmyslu. Tyto cíle mimo jiné odpovídají i požadavkům NATO na zvýšení vojenských schopností evropských členských zemí. Je nutno si uvědomit, že pokud v roce 2007 byl podíl USA na společných výdajích aliance 68%, pak v roce 2013 se tento rozdíl zvýšil na 73%. Cestou ke změně může být nejen vzájemná spolupráce, interoperabilita a standardizace či společná vojenská kultura, ale i dohoda nad společnými zájmy v oblasti obrany a bezpečnosti. Sdílení obranných aktivit je sice národním rozhodnutím, ale zároveň i vyjádřením solidarity jednotlivých členských zemí, že se nestanout černými pasažéry.
Poslední události na Ukrajině, ale i výrazné zhoršení bezpečnostní situace v Africe ukazují, že Evropě schází společná strategie pro řešení krizových situací. Snižování rozpočtových výdajů na obranu se projevilo zejména v nedostatečnosti evropských vojenských kapacit, kdy tyto byly a jsou částečně nahrazovány kapacitami USA. Stále více je zřejmé, že bezpečnost je nedělitelná a vztah mezi EU a NATO musí opustit princip soutěžení a musí jít cestou doplňování schopností. Tak jako je bezpečnost základem ekonomického rozvoje. A jelikož finanční možnosti pro posílení obranyschopnosti byly, jsou a budou vždy omezené, je třeba koordinovat zvyšování vojenských schopností v rámci Společné bezpečnostní a obranné politiky EU se strategickým konceptem Severoatlantické aliance. Důkazem této provázanosti jsou například přijaté závěry Evropské Rady na zvýšení kapacit v přesně naváděné munici, v bezpilotních prostředcích, v tankování letounů za letu či ve strategické letecké přepravě. Zároveň se posiluje i význam evropského obranného průmyslu a podpory exportu zbraňových systémů. To má být mimo jiné impulzem k inovacím a k vyšší konkurenceschopnosti Evropy.
Deset let členství ČR v Evropské unii ukázalo přínosy nejen v ekonomické spolupráci, ale i v přístupu ke společné obraně a bezpečnosti. EU disponuje unikátními opatřeními i zdroji a je na rozhodnutí členských států, zda a jak jich využije. Pro další rozvoj společné bezpečnostní budoucnosti bude nutné zodpovědět na několik klíčových otázek. Předně, zda současná bezpečnostní strategie odpovídá současným hrozbám a zda dnešní nastavení bezpečnostních opatření je přiměřené ve vztahu k nim. Tou druhou je vlastní pohled na SBOP, Evropskou obrannou agenturu a na přínosy současné spolupráce evropských zemí. A to nejen z pohledu EU, ale i z pohledu Severoatlantické aliance. Vzájemná spolupráce členských zemí EU a evropských členských zemí NATO je zárukou demokratické a ekonomické stability Evropy. Vzájemným benefitem je sdílení nákladů na zajištění globální obrany a bezpečnosti. Tohle je nutno si uvědomit zejména v době zhoršené bezpečnostní situace či v době snižování armádních rozpočtů. Podmínkou pro rozvíjení této spolupráce je sladění národních zájmů jednotlivých členských zemí, a to nejen v obranné a bezpečnostní politice.
