Náčelník generálního štábu P.Pavel veřejně sdělil, že se armáda potýká s kritickým nedostatkem financí a při dalším snižování rozpočtu dojde k omezení jejího vševojskového charakteru, kdy bude nutné se některých současných schopností vzdát. AČR je dnes pod hranicí udržitelnosti, kdy některé schopnosti budou degradovat, až postupně zaniknou. Mimochodem o tomtéž hovoří důvodová zpráva k návrhu závěrečného účtu státního rozpočtu za rok 2013 kapitola 307 – Ministerstvo financí. Tam se mimo jiné konstatuje, že je nemožné naplnit všechny jednotky lidskými zdroji, což má za následek snížení schopností nasaditelných sil a prostředků AČR, sníženou schopnost udržitelnosti v operacích a snížený počet rotací kontingentů v zahraničních misích. Dlouhodobý deficit rozpočtových prostředků má za následek snížení intenzity výcviku, nedostatečný rozsah údržby a oprav techniky a pořizování náhradních dílů má negativní dopad na bojeschopnost jednotek naší armády.
Pokud ovšem půjdeme na konkrétní čísla čerpání obranného rozpočtu, pak s podivem zjistíme, že ministerstvo obrany nedočerpalo téměř 1,5 miliardy korun v roce 2013. Tím došlo dokonce k poklesu rozpočtu na 1,08% HDP a na 3,53% podílu výdajů na celkových výdajích státního rozpočtu. A opět jako každý rok došlo k poklesu zaměstnanců resortu, včetně profesionálních vojáků. Na rozdíl od doporučených 50% osobních výdajů došlo k jejich navýšení o 7,57% a podíl investičních výdajů pokles z doporučovaných 20% na 12,62%. A ve stejném duchu jde i odsouhlasený návrh rozpočtu kapitoly 307 na tento rok. Kdy osobní výdaje budou atakovat 59% a kapitálové výdaje poklesnou na 11,5%. Počet osob v resortu poklesne oproti minulému roku o 2 444, z toho o 1 687 vojáků z povolání.
Jenže armáda se potýká i s dalšími problémy, jako je nevhodné hodnostní složení, věková struktura a nedostatek konkurenceschopnosti profesionálních vojáků na trhu práce. Armáda dlouho shlížela k Bílé knize o obraně jako k nějakému grálu, který vyřeší veškeré problémy. Ale kniha pouze popsala v daném čase stav armády a navrhla jistá doporučení. Nicméně již v době vzniku nebyla aktuální, jelikož se zdrojový rámec opět dostal mimo očekávání. Podobně je na tom řada branných zákonů, včetně tolik očekávaného zákona o vojácích z povolání. Ten totiž opět neřeší základní problémy naší armády a naopak zhoršuje pro blízkou budoucnost udržení mandatorních výdajů v potřebných mantinelech.
Osobně jsem přesvědčen, že je nutno, aby velení AČR jasně ukázalo, v jakémže to stavu se naše armáda nachází. Je to otázka ověření bojeschopnosti podle standardů NATO. Teprve poté by se měli politici s armádou shodnout na tom, jakouže to armádu naše země vlastně potřebuje a jakouže ji chce. Protože stále platí reforma z roku 2002, ale od té doby došlo k její postupné transformaci a úpravě, naposledy k 1.1.2014. Bez těchto kroků je nemyslitelné pracovat na dlouhodobé vizi rozvoje ozbrojených sil České republiky, protože papír sice snese téměř všechno, ale armáda ztratí to nejcennější co má, a to jsou odborně a fyzicky zdatní profesionální vojáci. Nejsem si totiž jist, zda kroky prosazované v balíčku branných zákonů jsou ty pravé ořechové. Ale i o tom by měla co nejdříve proběhnout diskuse na nejvyšší politické a odborné úrovni. Patnáct let členství České republiky v Severoatlantické alianci nás k tomu nejen vybízí, ale zejména zavazuje.