Green deal způsobil v Evropě růst cen energií zejména dotováním elektrické energie z obnovitelných zdrojů a nesmyslným systémem obchodování s emisními povolenkami. Naše „zodpovědná“ vláda nechává energetické firmy vydělat díky nesmyslným maržím, pak je zdaníme pomocí windfallu, abychom jim pak mohli kompenzovat „ztráty“. Takže občané to zaplatí dvakrát. Nejprve vysokými náklady na provoz domácností a posléze penězi ze státního rozpočtu.
Podobně, jako výrobci elektrické energie, se chovají těžaři planu z OPEC či dodavatelé LNG. Ekonomické sankce a omezení dodávek plynu se staly nástrojem hybridní války mezi Západem a RF. A opět to vše zaplatí domácnosti a firmy. Je smutné poznání, že země, která má přebytek elektrické energie a nejnižší náklady na její výrobu, platí jednu z nejvyšších cen a vládu to vůbec nezajímá. Zavírání uhlí ve prospěch zemního plynu je pokrytecké, protože znečištění ovzduší vlivem emise skleníkových plynů je téměř shodné. K tomu vlastnická struktura ČEZ odpovídající ideologii EU, kdy se oddělila výroba od distribuce. Dnes si distributoři mohou účtovat jakoukoliv cenu pro konečné spotřebitele, protože rozdíl od té zastropované jim zaplatí stát.
České domácnosti vlastně dotují domácnosti německé a chudší domácnosti doplácejí na solární dotace pro bohaté. Opravdová spravedlnost při „individualizaci výnosů a socializaci nákladů“. Obnovitelné zdroje, zejména soláry tak cenově parazitují na stabilních energetických zdrojích . Přitom obnovitelné zdroje v představě Green dealu nikdy nemohou nahradit zvýšenou spotřebu elektrické energie. A ta bude dražší a dražší, pokud se bude její cena odvíjet od obchodování na burze.
Prudký růst spotřebitelských cen vyhnaný především zdražením energií v důsledku současného geopolitického napětí dopadá na rozpočty domácností i na rozpočty obcí, krajů a státu. Kromě energetické krize vstupuje světová ekonomika i do krize ekonomické. Evropa je již dnes v útlumu, USA do útlumu vstupují a rostoucí úroky ohrožují ekonomiku rozvojových zemí. Státní rozpočty se dostaly do strukturálních deficitů a vlády budou stůj co stůj muset najít řešení pro balanc na výdajové i příjmové straně. K tomu bude třeba nejen politické odvahy, ale i sociální spravedlnosti. A toho současná vládní, ani opoziční politická reprezentace není schopná. Ke škodě České republiky.