Není tomu jinak ani před letošními krajskými volbami. Z polepených ploch se na nás usmívají či mračí různé tváře a slibují nám většinou jednu blbost za druhou. Řada z vyvolených netuší, co je v kompetenci krajské samosprávy a slibuje věci, o kterých se rozhoduje a bude rozhodovat jinde (dálnice a rychlostní komunikace, Temelín, národní park v jehož názvu slovíčko „národní“ není přece zase tak bez významu apod.). Výroky o školách a nemocnicích z úst těch, kteří byli uplynulé čtyři roky zodpovědní za řízení Jihočeského kraje, jsou zase důkazem toho, že svoji roli naprosto nezvládli a chtějí najednou řešit něco, co již dávno na jejich úrovni vyřešeno mělo být. No a ostatní si pletou státní správu se samosprávou, včetně jednoho hejtmanského kandidáta, který si diktuje podmínky, za nichž je ochoten akceptovat žádost o stavební povolení jedné z možných významných staveb, která by mohla přinést až 15 tisíc pracovních příležitostí do regionu. Do toho pár blábolů bez hlavy a paty a máme tu volební koktejl, proti němuž je ten Molotovův slabým odvarem. A občané – voliči trpělivě tuto smršť stupidity snášejí a snad tomu i uvěří, aby po pár měsících opět (po kolikáté už?) vystřízlivěli a začali zase těm, které do jejich funkcí vyslali, spílat.
A korunu tomu pak samozřejmě nasazují média – někým vlastněná, někým ovládaná, někomu stranící, někoho ignorující. Takže nakonec ani o ty billboardy a různé plakáty asi zase tak moc nejde – to je jen takový volební folklór. Protože za voliče vše podstatné přece rozhodnou právě tato média, která „objektivně“ vychválí, zostudí či zamlčí (bez ohledu na to, zda jsou veřejnoprávní, či soukromá). Máme přece dvě modly – kšeft a ideologii (samozřejmě tu správnou, tu naši) a tomu vše podřídíme. Nějaká morálka, etika, zodpovědnost, úcta či podobné nesmysly se přece nenosí. Není to Kocourkov? Tam ale alespoň občas byla i sranda.
Miroslav Krejča