Tak jsem si vzpomněl na několik "velikánů", kteří zaujali svojí neschopností. Zmínil bych třeba z první pěvecké soutěže Česko hledá talent Aničku "Dajdou", která předvedla takový antivýkon, že zkoprněla celá porota soutěže. Ale Anička se nedala odradit a ještě porotu sebejistě seřvala. Brzy se stala známou a tehdy zaskočení televizáci se obrátili na baviče Novotného, co tomu říká. Řekl něco ve smyslu, že i velké diletantství může být přitažlivé.
Ještě dále to dotáhl její maďarský kolega, který nějaký čas svou falešnou hrou na harmoniku zaplnil stadióny. Možná si ještě pamatujete na "legendárního" "Létajícího orla", anglického skokana na lyžích, který se stal celebritou proto, že skákal tzv. na buben. Nikdy nic nevyhrál, ale lidé se bavili nejen skokem, ale i často dramatickým sjezdem ze strmého svahu pod odrazovým můstkem. Jeho sláva došla díky médiím tak daleko, že skokani začali proti tomu protestovat.
A tím zároveň odpovím na otázku, proč ho tedy hodně lidí podporovalo a volilo. Anička Dajdou skončila na billboardech na reklamu humpoleckého piva, Maďar vyprodával chvilku stadiony a Létající orel asi také dostal řadu marketingových nabídek.
Lidé mají rádi humor a nadsázku. Ale myslím, že sláva netrvá dlouho. Ve světě přituhlo a mít v čele nevypočitatelného sebestředného politického klauna může být velmi nebezpečné. Proto jeho popularita klesla, i když, ne na nulu. A tady hledejme i překvapení zahraničních politiků z našeho předsednictví EU. Po letech Zemanů a Babišů se najednou z našich končin vynořil někdo slušný a normální.
